|  |  |  | 

Knihy Kultura Uncategorized

Brian Staveley – Císařovy čepele – recenze

Od Ježíška jsem dostal knihu od Briana Staveleyho s názvem Císařovy čepele. Na knihu jsem se v minulosti již díval, ale perex mě nějak nezaujal, respektive jsem měl strach, že by mě kniha nebavila. Ale už jsem ji dostal tak co. Nyní po dočtení, které mimochodem zabralo jen asi 6 dnů musím říct, že to rozhodně nebyla ztráta času. Těch 440 stránek stálo za to, byť mají v knize stránky dost velké okraje nahoře, dole i po stranách a pokud by se zmenšily, mohla by být kniha klidně o 30 stránek tenčí.

Otec a tři děti

Zápletka je na první pohled jednoduchá. Císař zemře násilnou smrtí a zanechá po sobě tři dospělé děti.Na trůn má usednout nejstarší syn Kaden. Vtip není v tem, že by si děti navzájem házeli klacky pod nohy a chtěli trůn pro sebe, ale že se je někdo snaží odstranit všechny. Kdo a proč?

Kaden je tisíce mil daleko v klášteře, kam byl poslán jako osmiletý nebo devítiletý kluk. Učí se umění od místních mnichů a i když se domnívá, že mu toto umění bude v budoucnu k ničemu určitě je důvod, proč jej císař poslal právě na toto odlehlé místo.

Prostřední ze třech dětí, dcera Ader je ministryní financí a na trůn jako žena nemá dědičné právo. Ano o něj nestojí, spíše řeší, kdo zabil otce a dojde zajímavého poznání, ale to samozřejmě neprozradím. Nejmladší z dětí je Valyn, který se dal k elitní vojenské jednotce a kniha jej zastihne v roli kadeta ve výcviku. Jeho příběh a příběh Kadena jsou v knize popsány nejvíc.

Zde trochu Brian Staveley zvolit takový řekl bych až šablonový přístup k učení Kadena i Valyna. Kaden v klášteře je nicka, která musí poslouchat své mistry a ti jej nešetří. Stejně tak Valyn je pod velením důstojníků konfrontován jako císařské dítě a tento fakt mu spíše přitěžuje, protože si z něj, jak velitelé, tak kamarádi ve výcviku utahují. I Valyn je tahán a smýkán nemilosrdným výcvikem kadetů.

Ač jsem řekl šablonovitý, nemyslím to zle. Výcvik mnicha i kadeta jsou popsány nesmírně poutavě a zajímavě. Na první pohled to je spíše historický román, než fantazy, ale na ten druhý se zde objevují prvky staré civilizace nebo lidé s jistými schopnostmi, takže označení fantazy je asi spravedlivé. Forma psaní je velmi poutavá. Někde jsem v recenzi četl, že dialogy jednotlivých postav jsou poměrně hloupé a mnohdy nedávají smysl. S tím nesouhlasím. Aspoň z mého pohledu.

Naopak, dialogy posouvají dění v knize. Císařovy čepele jsou třeba oproti Terrymu Goodkindovi a jeho světě plném magie a čarodějů posazeno do normálního světa, řekněme 18 století. Jezdí na se na koních, střílí se z luků a kuší, bojuje se mečem a kopím, po vodě se lidé přepravují loděmi, takže celkem normální svět. Pravda v krajích mimo císařství jsou civilizace, které uctívají různé děsivé bohy, ale ani v rámci hranic císařství to není jen jeden bůh, který by byl hromadně uctíván. Je jich zde přímo několik.

Udrží se kvalita v dalších knihách?

Kniha Císařovy čepele patří do série zvané „Kronika Netesaného trůnu“. Patří tam i další dva díly. Nevím, zda je ten třetí finálový nebo ne, to zjistím až po jeho dočtení. Jelikož je už nyní asi jasné, že příběh se v první knize dostane do bodu, kdy si říkáte „Chci druhý díl okamžitě“ budu stal jsem se novým fanouškem Briana Steveleyho, který byl pro mne dosud schován. Další dva díly samozřejmě musím mít, i když to nějakou dobu potrvá.

Pokud hledáte něco originálního ve světě fanztazy žánru, něco, to není jen o kladných hrdinech plných síly a jednoznačných záporácích mohly by vás Císařovy čepele zaujmout. A pokud vyloženě nemáte rádi fanzazy s přehnanou magickou stránkou, bude se vám tato kniha líbit ještě více. Pravda, jistou šablonu, které se Brian Staveley držel především v popisování výcviku obou císařových synů zde najdete, ale ta není na škodu.

brian-staveley-cisarovy-cepele-recenze

ABOUT THE AUTHOR

Největší evropský šplhavec, zhruba velikosti vrány, ale štíhlejší. Dorůstá délky 40–46 cm, v rozpětí křídel měří 67–73 cm a dosahuje hmotnosti 250–370 g. Nezaměnitelný, celý černý, s bělavým okem a zobákem. Samec má červené temeno, samice pouze červenou skvrnu v týlu. Na rozdíl od ostatních datlovitých létá přímo, nikoli ve vlnovkách.

Související články

  • Mňága a Žďorp – Třecí plochy – recenze

    Mňága a Žďorp – Třecí plochy – recenze

    Kapelu poslouchám už přes 20 let a jejich předposlední album k třicátému výročí – Třínohý pes jsem trávil poměrně dlouho, ale teď jsem s nim spokojený. A domnívám se, že zvyknout si budu muset i na nové album Třecí plochy, které vyšlo 7 října 2019. Tento článek tedy bude takovou fanouškovskou recenzí, přestože jsem asi

  • NHL 20 je 19 v jiném kabátu

    NHL 20 je 19 v jiném kabátu

    ne, ani letos nečekejte nějakou výraznou změnu, která by vedla k tomu, že by vás hokej na konzoli znova nadchnul. Bohužel je vše při starém a ani novinky, které v NHL 20 jsou nijak ke zvýšenému hraní nepomohou. Nová grafika NHL 20 má novou grafiku a to především v menu, které má nyní pohyblivé pozadí.

  • Terry Goodkind – Paní smrt – recenze knihy

    Terry Goodkind – Paní smrt – recenze knihy

    Není už toho Goodkinda dost? Asi ne, ale pauzu to chtělo. Mezitím jsem stihl několik jiných knih. Co ale můžu říct hned na začátku – jsem rád, že v knize Paní smrt a ani v navazujících knihách nebude Richard a Kahlan, protože to už by bylo opravdu trochu moc. Mám je oba moc rád, ale

POST YOUR COMMENTS

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Name *

Email *

Website

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.