|  |  |  |  | 

Černobylský deník Cestování Seriály Výlety

Černobylský deník, část první

Na přelomu srpna a září jsme se s datlem Honzou vypravili do Černobylu a města Pripjať. Výlet to byl domluvený a rezervovaný již od dubna přes agenturu ChernobylWelcome. Pokud budete chtít kontakt nebo reference můžeme dodat. Mě i Honzu hrozně lákalo vidět naživo čtvrtý blok jaderné elektrárny, sarkofág a město duchů, jak se Pripjati říká.

Výlet nebyl zrovna levný, ale to asi není úplně součást tohoto povídání. Každopádně jsme na Ukrajinu jeli o den dříve, abychom si stihli prohlédnout Kyjev a několik památek v něm. Z Ruzyně (já vím už dávno Letiště Václava Havla) jsme odletěli ve středu kolem 23 hodiny večerní. Let byl klasický.  Snad sto let starý Boing 737, málo místa, roztažený spolucestující (tím nemyslím Honzu), no zkrátka ty dvě hodiny letu se daly přetrpět.

Tak tenhle Botel jsem hledali ve dvě hodiny ráno až do půl třetí, nakonec jsme jej našli.Hledáme Botel

Legrace nastala už po vystoupení z letadla na letišti Boryspil. V půl druhé ráno MHD moc nejezdila a my se se potřebovali dostat k našemu Botelu na Dněpru, kousek od centra. Honza se nechal zlákat na první taxi za cenu 50 dolarů.  To nechceš :-), ale co už. Řidíč moc nevěděl kde se loď nachází, ale my se spíše kochalinočním Kyjevem. Překvapil mě počet mostů a jejich barevné osvětlení, především v barvách Ukrajiny. Byl to hezký pohled. Po přibližně 20 minutách jsme dojeli na místo. Zrovna se tam točila nějaká reklama, všude plno lidí, zvukaři, osvětlovači, herci a režisér. Nápis na trupu lodi z boku jsme přehlídli, a tak jsme šli po nábřeží dál, až jsem došlo k jiné lodi. Ptali jsme se, kde se nachází naše loď a zjistili, že se musíme vrátit. Nakonec jsme loď našli. Vstoupili jsme dovnitř a hledáme někoho, kdo by nás ubytoval.

Budíme Ivana

Rozhlížíme se po lodní restauraci a spatříme otevřený notebook na stole a vedle něj na lavicí spící muž, kterého jsme přejmenovali na Ivana. Budíme jej. Asi po čtvrtém lehkém zatřepání se Ivan konečně probudil a my mu mohli vysvětlit, že se jdeme ubytovat. Měl velkou radost a protože očividně jen „hlídal“ loď šel probudit kolegyni, která měla také velkou radost.

Ta nás vedla nejprve jedno patro do podpalubí, pak druhé. Měl jsem již trochu obavy, protože všude byla tma a kdo ví, kdo by mohl číhat za rohem s palicí. Naštěstí nikdo nečíhal. Zavedla nás až do pokoje, rovnou si ubytování nechala zaplatit a odešla. Na můj dotaz zda chce pasy jen mávla rukou J No jasně, Ukrajina. Jdeme spát, protože jsou tři ráno a my jsme utahaní.

Prohlídka Kyjeva a především přejezd do Černobylu zase příště, máte se na co těšit Těšit se můžete mimo jiné i na anténu Duga, která byla pěkně nenasytná, co do spotřeby energie 🙂

Přečtěte si druhý díl

cernobylsky-denik-cast-prvni

ABOUT THE AUTHOR

Největší evropský šplhavec, zhruba velikosti vrány, ale štíhlejší. Dorůstá délky 40–46 cm, v rozpětí křídel měří 67–73 cm a dosahuje hmotnosti 250–370 g. Nezaměnitelný, celý černý, s bělavým okem a zobákem. Samec má červené temeno, samice pouze červenou skvrnu v týlu. Na rozdíl od ostatních datlovitých létá přímo, nikoli ve vlnovkách.

Související články

  • Jak jsem si koupil gravela

    Jak jsem si koupil gravela

    Na kole umím jezdit od svých dětských let, to ostatně snad každý. Pamatuji si, že mé první dospělácké kolo byla Eska se třemi převody vzadu a zaoblenýma řídítkama. Poté už následovaly samé mtb kola, tedy ze začátku spíše jejich napodobeniny. Ale měl jsem je spíše na ježdění pro rohlíky, nebo kolem komínu, výjimečně nějaký ten

  • Zimní vyjížďka do lesů na Loučeni

    Zimní vyjížďka do lesů na Loučeni

    Tak tohle byla opravdová premiéra. Na kolo jsem vždy vlezl maximálně při 13 stupních a více. Jenže o víkendu napadlo trochu sněhu a mě to lákalo zkusit si zajezdit na kole v lese… Bez potřebné zimní výbavy Už dlouho jsem chtěl na kolo v zimě, ale vždy jsem řešil, že nemám potřebnou výbavu – zateplené

  • Jak jsem začal hubnout, díl 4

    Jak jsem začal hubnout, díl 4

    Poslední psaní o tom, jak hubnu jsem končil někdy v půlce října s tím, že tabulka končí na konci září. Nyní se podíváme, jak se mi vedlo v říjnu, listopadu a prosinci. Ten trenažér je zázrak Na konci měsíce října jsem si koupil cyklotrenažér (dále pro zjednodušení jen „rotoped“). Recenzi na něj jsem napsal v

POST YOUR COMMENTS

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Name *

Email *

Website

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..