|  |  |  |  | 

Černobylský deník Cestování Seriály Výlety

Černobylský deník – díl pátý

Pokračujeme prohlídkou nemocnice. Je to děsivá budova a jedna z těch, kde je obrovské množství prachu. V prvním patře procházíme ženským oddělením. Zrezivělé vybavení spolu s pronikajícím světlem z venku působí děsivě.

Historka z nemocnice

Ve vstupní hale nemocnice nám řekli historku, kdy přinesli jednoho člověka, zřejmě záchranáře, který byl silně radioaktivní a na hlavě měl přílbu. Bohužel radiace byla v jeho těle tak silná, že se prakticky rozpadl a zůstala jen přílba a oděv. V místě, kde byla přílba položena je dodnes velmi silná radiace, což jsme si mohli na dozimetru vyzkoušet. Přílbu a oblečení prý odnesli do sklepa, ale protože se návštěvníci snažili přílbu najít, tak se vchod zasypal. My jsme již viděli pouze právě zasypaný vchod.

dsc_3792_small

Dětských postýlek bylo všude plno…

Vybavení nemocnice, především ženské části ve mně vyvolává hrůzu. Kozy na kterých ženy ležely s roztaženýma nohama a pod nimi mísy zkrátka nejsou hezký pohled ani za normálních okolností, ne tak, pokud se na všem podepsal zub času. Dalším nehezkým pohledem jsou postýlky pro novorozence. Nyní vypadají jako z nějakého sanatoria.

dsc_3794_small

dsc_3790_small

dsc_3795_small1

Ne že by na té posteli bylo něco jiného než na těch ostatních, ale bylo zde velmi dobré světlo, které společně s úpravou dává dost mocnou atmosféru

Velké sportoviště s hledištěm

Součástí města Pripjať bylo velké sportoviště s oválem a obrovským hledištěm. Bylo dokončeno těsně před katastrofou, takže nebylo vyzkoušené. Ovšem současný pohled na kolbiště už jen těžko připomíná plochu, kde se měly konat sportovní aktivity.

dsc_3751_small

Fotografie ze soutěže O nejzelenější město – tedy pardon, vlastně ne, tohle je hlediště a tam dole běžecký okruh, pracovně nazvaný Stromovka 2. Vtípky ale stranou. Stromy zde vyrostly prakticky na každém volném plácku a ani běžeckému okruhu se les nevyhnul. Stromy rostou i na střechách budov. Nejvíce zastoupena, aspoň dle mého laického odhadu je zde borovice a bříza

Rezavý Lunapark

Pokud navštívíte město duchů Pripjať, pravděpodobně budete chtít vidět ruské kolo a autodrom. Jde snad o nejznámější fotografie Pripjati po havárii a u těchto atrakcí se také natáčel film Černobylské deníky, který byl tedy příšerný a trapný, ale byl točen právě zde. Lunapark byl postaven, aby mohl být spuštěn 1 května na svátek práce. Jeden den byl ve zkušebním provozu, bohužel toho ostrého se už nikdy nedočkal, a tak tam stojí a chátrá dodnes.

dsc_3762_small

Notoricky známý snímek. Až mě bylo trapné jej fotit, ale zase se člověk bez něj domů vrátit zkrátka nemůže a zůstat jsem tam nechtěl…

dsc_3755_small

Na vytvoření atmosféry nám počasí opravdu nepřálo. Musel jsem si dost pomoc v postprodukci. A ano, tohle je TO Ruské kolo, které zažilo testovací provoz den před havárií.

Divadlo a další budovy

Když jsme procházeli městem, ukazovali nám průvodci dobové fotografie města. Přesně to místo za dob, kdy město mělo vzkvétat. Mohli jsme si udělat tedy přesné porovnání Pripjati tehdy a dnes a musím říct, že bylo opravdu zajímavé vidět ty všechny domy a budovy bez toho lesa, který je tam nyní v plném lesku a parádě. Procházíme divadlo, kde nacházíme vzkaz Lenina Učit se, učit se, učit se, jdeme se podívat do hudební školy, kterou nyní poznáte dle trosek klavíru a scházíme nad řeku do kavárny, která musela být na svou dobu moc hezká.

dsc_3772_small

Zbytky hudební školy…

Byl z ní výhled na řeku a celou jednu část tvořily moc hezké mozaiky z kterých jsou dneska již jen fragmenty. Některé z nich jsem se pokusil zachytit.

dsc_3780_small

Mozaika v bývalé kavárně byla i teď moc hezká. Z kavárny byl výhled na řeku, nyní je výhled do lesa jako všude jinde…

Šlapeme 16 pater

Dostali jsme volbu, zda si chceme Pripjať prohlédnout ze 7 patrové nebo 16 ti patrové budovy. No co myslíte? Volba byla celkem jasná. 16 pater pěšky, výtah jsem přivolával marně. Bohužel i zábradlí někdo odřezal, takže jsme museli být opatrní. V patrech bylo vidět ledasco. Kdysi snad pohodlné gauče a křesla, zbytky obložení, nepořádek. Navíc posledních 8 pater se šlo přes venkovní balkon v mezipatře.

dsc_3802_small

Nepovedlo se mi zachytit všech 16 pater, tak aspoň 11. Jen pro představu. V bytech bydleli zaměstnanci elektrárny a byty byly na svou dobu luxusní. Několik jsem jich navštívil a můj dojem z nich je, že byly dost malé, zpravidla 2+1. Chápu v 80 letech byly nároky na bydlení jiné než máme aktuálně.

Když po zvolném zadýchání vyšlápneme až na střechu otevírá se nám překrásný pohled na město? Spíše na zbytky města. Připadám si jako bych objevil město ztracených Inků, protože menší budovy se již dávno ztrácejí v lese, který je všude okolo. V chráněné zóně žije mimo jiné okolo 300 vlků. My jsem viděli asi jen dva a to ještě jen z minibusu, ale to jsem odbočil. Zkrátka a dobře více vám řekne panoramatické pohled, focený z ruky ze 42 snímků. Omlouvám se tímto za kvalitu snímku, je příšerná ale nedalo se moc jinak.

dsc_3805_stitch_smalll

Panorama jsem musel bohužel dost zmenšit, aby se sem vešla. V originále na ni můžete vidět ruské kolo a skoro vpravo i radar Duga. Možná sem časem doplním odkaz na originální snímek v plné velikosti.

V příštím dílu pokračujeme vzdálenou prohlídkou nového sarkofágu a čtvrtého bloku jaderné elektrárny. Dovnitř bohužel nemůžeme, až doma zjišťujeme, že lze udělat prohlídku velína druhého bloku, ale pouze při individuálních zájezdech. No už pomalu začínám šetřit…

 

cernobylsky-denik-dil-paty

ABOUT THE AUTHOR

Největší evropský šplhavec, zhruba velikosti vrány, ale štíhlejší. Dorůstá délky 40–46 cm, v rozpětí křídel měří 67–73 cm a dosahuje hmotnosti 250–370 g. Nezaměnitelný, celý černý, s bělavým okem a zobákem. Samec má červené temeno, samice pouze červenou skvrnu v týlu. Na rozdíl od ostatních datlovitých létá přímo, nikoli ve vlnovkách.

Související články

  • Jak jsem se stal tátou 4. díl

    Jak jsem se stal tátou 4. díl

    Poslední třetí díl jsem psal před 4 měsíci. to není ani možné, jak ten čas letí, skoro bych se hádal, že to budou tak 2 měsíce, co jsem psal poslední. Josefína má aktuálně již rok a měsíc a mnohé se změnilo. Skoro chodí Je to pár dnů, kdy začala chodit okolo věcí jako je postel,

  • Jak jsem refinancoval hypotéku díl šestý

    Jak jsem refinancoval hypotéku díl šestý

    Šestý díl bude hodně krátký a píši jej jen pro pořádek, abych mohl navázat plynule na další činnosti Podepsali jsme smlouvu Smlouvu jsme nakonec museli podepsat v Hypoteční bance na Budějovické, nedalo se nic dělat. Tím, že smlouvu musela podepsat i manželka museli jsme sebou vzít i miminko, které bylo vtipné, protože nám bralo propisky,

  • Jak jsem refinancoval hypotéku díl pátý

    Jak jsem refinancoval hypotéku díl pátý

    V našem příběhu o refinancování hypotéky jsem se posunuli o kousek dá a tento díl popíše proběhlé kroky a aktuální stav. Předschválení hypotéky Refinancovat hypotéku u Hypoteční banky jsme chtěli již od dubna 2019. Hypo banka hypotéku předschválila na základě dokladů dodaných bance, které jsem popisoval v minulém dílu. Také jsme dostali informaci, že nám

POST YOUR COMMENTS

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Name *

Email *

Website

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.