|  |  | 

Cestování Výlety

Dolní Kounice spolehlivě oslní koncentrací památek

Oproti jiným městům z této rubriky jsou svou velikostí Dolní Kounice, kterým se tentokrát budu věnovat, naprosto zanedbatelnou tečkou na mapě České republiky. Počet obyvatel je však dokonale matoucí. Pouze asi dvou a půl tisícové město z okresu Brno-venkov si za svou existenci prošlo mnoha utrpeními, ale přečkalo až do dnešních dní. Vyznačuje se hlavně křesťanskými a židovskými památkami, s nimiž byl vývoj města silně spojen, ale také pěstováním vína a ovoce. Za Protektorátu byly Dolní Kounice poslední českou obcí, pod místním zámkem se již stavěla celnice.

Synagoga a římskokatolické stavby

Dolní Kounice byly od pradávna jedním z měst, ve kterém vedle sebe bez problémů fungovali křesťané i židé. Židovská část městečka je v Dolních Kounicích silně patrná do dnešních dní. Původně byli židé orientování na východní straně městečka, kde stála také synagoga, ale po jejím zničení švédskými vojsky se celé ghetto přestěhovalo jihozápadním směrem. Vyrostla zde také nová synagoga v barokním slohu, která stojí dodnes. Jednoznačně stojí za vidění spolu s rozsáhlým židovským hřbitovem, který se rozprostírá jižně od synagogy. Židovská část Dolních Kounic byla nejpočetnější v roce 1850, kdy zde žiloDolní_Kounice_-_židovský_hřbitov 649 židů. Celá oblast je dnes chráněná.

Přeorientujeme-li se ze židovských památek na ty křesťanské, napočítáme jich celou řadu. Začít můžeme již výčtem tří kaplí a dvou kostelů. Nejvýznamnější kaplí je Kaple sv. Antonína, tyčící se na kopci nad vesnicí. Byla založena v roce 1654 starosty a rychtáři okolních obcí a měla zúčastněné obce ochránit před přírodními pohromami. V prvních letech kouzlo fungovalo, a tak si místní k místu vytvořili silnou vazbu a konaly na vrchol kopce poutě. V roce 1752 musela být kaple přestavěna na novou, větší, jelikož ta původní svou kapacitou již zdaleka nedostačovala. Dnes zde vede křížová cesta.

Prvním z kostelů, který najdeme v samotném srdci obce, je Kostel sv. Petra a Pavla. Je umístěn na východní straně Masarykova náměstí, ale původně stával u břehu řeky Jihlavy severně od zmíněného náměstí. Vystavěn byl v roce 1411, ale brzo nestačil svou kapacitou a na břehu řeka často trpěl záplavami. Stavba nového kostela na stávajícím místě začala roku 1877.

Rosa Coeli i dnes žije kulturními akcemi

1024px-Rosa_Coeli01 (1)Druhým kostelem je už pouze zřícenina klášterního kostela Rosa Coeli, kterou najdeme na východní straně městečka. Svým kouzlem ale zapůsobí zřejmě nejsilněji. Tímto se oklikou dostáváme k samotnému klášteru Rosa Coeli (Růže nebes), který můžeme označit za nejdůležitější památku v Dolních Kounicích. Klášter byl založen už v roce 1181 jako provizorní a v této podobě vydržel sloužit poměrně dlouho. Nutné přestavby se dočkal klášterní areál i s kostelem a přilehlou kvadraturou s rajským dvorem ve 14. a 15. století. Z velké části se jedná o dnešní podobu. Tou dobou byla k přestavbě kláštera připojena také stavba hradu na blízkém návrší, dnes zámek Dolní Kounice. V areálu Rosa Coeli se poměrně hojně konají různé kulturní akce a je velmi vyhledáván pro svou příjemnou atmosféru. Pokud do Dolních Kounic zavítáte, nezapomeňte na něj.

Vyjma výše zmíněných památek jsou Dolní Kounice význačné také velkým počtem krásných měšťanských domů. Chůze starým centrem městečka je vyloženě radost.

 

dolni-kounice-spolehlive-oslni-koncentraci-pamatek

ABOUT THE AUTHOR

Největší evropský šplhavec, zhruba velikosti vrány, ale štíhlejší. Dorůstá délky 40–46 cm, v rozpětí křídel měří 67–73 cm a dosahuje hmotnosti 250–370 g. Nezaměnitelný, celý černý, s bělavým okem a zobákem. Samec má červené temeno, samice pouze červenou skvrnu v týlu. Na rozdíl od ostatních datlovitých létá přímo, nikoli ve vlnovkách.

Související články

  • Tragikomedie s příchutí píchnuté pneumatiky

    Tragikomedie s příchutí píchnuté pneumatiky

    To je zase příběh. Proč, kdykoliv se něco podělá je z toho příběh k popukání, který ale vůbec není vtipný? Spíše smutný a to se vším všudy. Nejde o život, ale musím říct, že když se to se..tak se to se a to tak prostě je. Jedu si ani nevím jak To si takhle nedělního

  • Černobylský deník – díl šestý

    Černobylský deník – díl šestý

    Našim výšlapem na střechu paneláku končil první den v Černobylu. Po cestě zpět jsme museli povinně vystoupit na kontrolních stanovištích a projít detektorem radiace. Naštěstí nikdo z nás radioaktivní nebyl. V hotelo – ubytovně nás čekala večeře, kterou moc raději popisovat nebudu. Datel Honza byl spokojený, ale jemu chutná vše, takže v pořádku J Pořád jsem ale neměl dárek

  • Černobylský deník – díl pátý

    Černobylský deník – díl pátý

    Pokračujeme prohlídkou nemocnice. Je to děsivá budova a jedna z těch, kde je obrovské množství prachu. V prvním patře procházíme ženským oddělením. Zrezivělé vybavení spolu s pronikajícím světlem z venku působí děsivě. Historka z nemocnice Ve vstupní hale nemocnice nám řekli historku, kdy přinesli jednoho člověka, zřejmě záchranáře, který byl silně radioaktivní a na hlavě měl přílbu. Bohužel radiace byla

POST YOUR COMMENTS

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Name *

Email *

Website