Hugh Howey – Silo, Turnus, Prach – Recenze trilogie

| Říj 7, 2018

Právě jsem dočetl trilogii sci-fi žánru od Hugha Howeyho, která je sice z budoucnosti, ale prakticky tam nenajde nic, s čím bychom se nesetkali dnešní době. Je tak čtivá, že ji dokonce četla i manželka, která nemá žánr sci-fi vůbec ráda.

O čem to je?

Představte si, že dojde k nějaké katastrofě a země se stane neobyvatelná. To není těžká představa, nabízí nám ji tvůrci postapokaliptických filmů video her prakticky pořád. Takže neobyvatelnou pustinu máme. Avšak nějací lidé přeci jen existují. Žijí ale v podzemí v cca 120 patrovém železobetonovém silu, tedy domě, kde jsou jednotlivá patra spojena schodištěm.

Lidé zde žijí své životy, rodí se (za přísných podmínek početí), chodí do školy, pracují, umírají, prakticky tak, jak jsme zvyklí jen s tím rozdílem, že denní světlo vidí přes kameru a monitor, který je zavěšen v nejvyšším patře, v kavárně.

Silo má svého šerifa a zástupce, svou starostku, IT oddělení a většina věcí je jak to známe z aktuální doby až na vymoženosti typu auta, veškeré pracovní a výrobní stroje a podobně. V Silu najdeme servery, ale třeba papír je zde vyloženě nedostatkovým zbožím a použití papír se pouze recykluje znova a znova.

Spokojený život nebo depka?

Většina lidí se v Silu již narodila a nemají ani ponětí o životě, který kdysi býval na povrchu.Někteří však jsou zvídaví více než jiný a vrtá jim hlavou, co je tam „Venku“. Jenže zrovna toto slovo je zakázané a většinou vede k tomu, že je člověk ze Sila vykázán. Je oblečen do oděvu, který ho má chránit před venkovním jedovatým ovzduším a je vypuštěn ven.

Ač mu v tu chvíli nikdo nemůže již nic nařídit, přesto se takové vyhoštěné osoby nejprve vrhnou na kameru, která předává obraz do kavárny Sila a začnou ji čistit. Proč? Co se vlastně stalo, kdo zahubil planetu? Kdo to celé řídí a za jakým účelem? A proč lidé odsouzení na smrt čistí kameru? To vše jsou otázky, které dostanou svých odpovědí v průběhu všech tří knih.

Silo

V první knize se seznámíte s životem Sila, jak to v něm chodí, funguje, potkáte pár osob, které dlouho nepřežijí, ale současně dostanete odpovědi na nejpalčivější otázky. Někteří lidé mají důležitější roli než jiní, ale co bych to byl za člověka, kdybych vám to měl prozrazovat a kazit vám radost ze čtení? První kniha má velmi rychlý spád a děj zde ubíhá, jak na běžícím pásu. Ani se nenadějete a bude konec. Na tento konec nepřímo navazuje kniha třetí.

Turnus

V této knize, která je jakýsi prequel knihy první a která začíná ještě v době, kdy byl život na zemi v podobě jak ho nyní známe zjistíte, kdo nechal Silo postavit, proč a co se vlastně stalo, že život na povrchu zanikl. Dále se budete ubírat životem jednoho človíčka z vedení, který si naneštěstí vzpomene na své jméno i na celý svůj předchozí život. Turnus je nejsilnější knihou z těch tří a má nejmenší spád. Osobně jsem se malinko zamotal do důvodu, proč to celé vlastně vzniklo, protože vysvětlení není úplně snadné .-) Kniha má místy spád, jindy malinko stagnuje, ale pořád jeto výborné čtení.

Prach

V posledním dílu se děj posouvá nejrychleji a je ze všech tří dílů asi nejvíce čtivý. Čtenář zjistí odpovědi na většinu otázek a na ty další, kde odpovědi nejsou si domyslí. Prach se čte velice dobře, až je člověku líto, že je najednou konec příběhu. Ale všechno má svůj začátek i konec a tak je to dobře.

Všechny tři knihy se velice dobře čtou, Turnus je o malinko delší a složitější Některé části zde ubíhají rychle a čtou se sami, jiné jsou o malinko delší a méně záživné, ale to už jsem psal, že?. Hugh Howey má však dle mého názoru velmi dobrý styl psaní a jeho způsob vyprávění mi zkrátka sedí, je hodně čtivý.Nepopisuje zbytečně obšírně postavy nebo předměty jako George R.R. Martin (popis rytiře oblečeného na turnaj je klidně na celou stránku), ale spíše přesně a výstižně. Charaktery osob jsou také dobré i když nejsou tak propracované jako například u Zaklínače, kde trpaslík Zoltan je prostě opravdu svůj, stejně jako Marigold. Tam už podle stylu řeči poznáte kdo mluví, aniž byste věděli, že je to dotyčná postava. Ale i tak jsou všechny tři knihy skvělé.

Velkou výhodu vidím v tom, že nejde o klasické sci-fi myšleno tak, že byste se setkávali s nějakými roboty, mimozemskou civilizací nebo nějakými zařízeními, které neznáme. Proto by se tyto knihy mohli líbit i lidem, kteří sci-fi žánr nemusí jako moje manželka 🙂 A ta opravdu přečetla první díl hodně rychle a už se nyní chystá na druhý. Už se těším na další knihy Hugha Howeye, protože pokud budou další knihy tak dobré jako tyto tři, tak určitě stojí za přečtení