Společnost

Jak jsem potkal prase – v metru

Datel

 |  Úno 8, 2014

Začal bych hláškou mého kamaráda, který vždy začíná stylem „Tak vážení“. Ano, můžu říct Tak vážení, tohle jsem opravdu ještě neviděl. V Praze bydlím asi 12 let a téměř denně jezdím podzemní dráhou. Už jsem tam viděl ledasco a jen tak mě nic nepřekvapí. Různí bezdomovci, fetky, punkeři, rómové (rád bych použil jiný výraz ale znáte to :-)), kteří si vybalují svůj lup z „Há emka“ na sedačku ve vagonu metra to všechno mi už po 12 letech připadne docela běžné. Stejně tak potácející se opilé postavy, bezdomovci s harmonikou chodící vagony metra a obtěžující cestující. Přežili jsme i seznamovací vagón na trase linky A o kterém skoro nikdo nevěděl takže v něm cestovali spíše lidé, kteří neměli chuť se seznamovat a celá akce tak skončila naprostým fiaskem, ale to je prostě v pohodě.

Lidé si do metra nosí také různá zvířata i věci. Mezi zástupci zvířat jsou samozřejmě nejběžnější psi. A to jak ti, kteří sedí vedle páníčka s obojkem kolem krku, náhubkem a vodítkem, ale také ti, co se nesou v tašce, mají růžové mašličky a jen pokradmu vykukují z tašky a sledující okolí nebo olíznou paničce pusinku. Další zvířátka cestující v metru jsou běžné kočky, které majitelky nosí zpravidla v plastových bedýnkách. Sem tam vidíte jak má někdo na vodítku nebo v přepravce fretku, morče nebo křečky. Pravdou je, že sklípkana jsem zatím neviděl i když nepochybuji o tom, že i ten je čas od času přepravován touto nejvytíženější pražskou hromadnou dopravou.

O věcech, které lidé v metru přepravují by se dal napsat snad samostatný článek.Nejčastěji jsou to kočárky a především v letních měsících jízdní kola, kterých je opravdu velké množství. Další věci jsou mnohdy různorodé a spíše než názvy předmětů se mi vybavují jejich obrysy a rozměry, které jsou na hony vzdáleny od turistických batohů.

Prase bez vodítka

Včera jsem měl však premiéru vidět v metru prase. Jdu si tak na nástupiště metra jako každý den a vidím nějakou paní či slečnu, která vedle sebe má nějakého psa. Vypadalo to jako malý čokl oblečený do růžové blůzky. Říkal jsem si, že to bude jeden z těch mazlíčků co si je majitelé tak rádi oblékají. Chůzi to mělo zvláštní a tak jsem psa odhadoval na Buldočka. Metro zrovna přijíždělo a tak se paní ohnula k zemi a milé stvoření si vzala do náruče. Tím se malinko zdržela a já ji dohnal. Stvoření bylo otočené hlavou ke mě a mě málem spadla čelist. Nebyl to pes, ale malé černé prase. Kulatý rypák, dvě nozdry a kvičelo. Byl jsem v šoku. slyšel jsem samozřejmě o šlechtěných prasatech, která nedorůstají velkých rozměrů, ale nenapadlo by mě, že jej někdo bude chovat doma. O tom, že paní byla domácí chovatelka nemohlo být pochyb, vždyť si prase i oblékla do růžové. Prasečí očka na mě koukala a já pospíchal pryč s myšlenkou, že ve stejném vagonu jako prase jet nechci. Litovat toho, že jsem si neudělal mobilem fotku jsem začal až doma, ale zase nechci nikoho omezovat v soukromí a fotit si ho jako nějakého exota na to jsem velký zbabělec.

Nezlobte se, že z prasete v metru dělám takovou vědu, ale skutečně jsem ještě prase v metru nikdy nepotkal a tak z toho mám další vánoce. Myslel jsem si, že už mě jen tak nic nepřekvapí. no od teď když uvidím prase v metru bude to už nuda. Třeba mi příště vyrazí dech lední medvěd či Muflon.