|  | 

Cestování

Kam v Praze do přírody? Díl první

Teď si asi říkáte, že jsem se úplně zbláznil. Když chci do přírody, přece nepojedu do Prahy. To je pravda, ale když už v Praze jste a zrovna nemáte chuť vyrazit někam za hranice města můžete se docela dobře projít přírodou i v okrajových částech Prahy, aniž, jak se lidově říká vytáhnete paty z města. Nabízí se hned několik variant. Většinou si vyberete tu, kterou budete mít nejblíže či tu kterou jste ještě nenavštívili. Pojďme se podívat krátce na jednotlivé přírodní parky, kde můžete trávit hezké slunečné odpoledne, třeba zrovna takové, jako je v Praze dnes. V prvním dílu si představíme asi nejoblíbenější park Prokopské údolí

Prokopské údolí

Říkáme mu Prokopák a je dost známý většině obyvatel hlavního města. Údolí se vine kolem Dalejského potoka, který provází asfaltová cestička, po které se za hezkého počasí Přírodní parky Praha Prokopské údolípromenádují lidé s kočárkama, cyklisté, lidé na kolečkových bruslích. Po levé straně potok a po pravici se tyčí za zelenými loukami skály. Na loukách jsou různá hřiště a cvičiště pro sportovce. Je zcela velice příjemně ale také mnoho lidí. Avšak poradím vám, jak si „Prokopák“ užít a přitom potkat jen několik lidí. Stačí totiž vyjít kolem hřbitova na Zlíchově nahoru na skály a vydat se ne cestou údolím, ale cestou po „horách“nad údolím. Za prve vás učaruje nádherný výhled na Prahu a to především na Barrandov ale i na Pankrác, Michle a dohlídnete až na Krč. Jinými slovy část Prahy jako na dlani. Nahoře je klid a lidí pro nerovný terén málo.

Můžete jít pěšky, ale nemusíte se bát ani kola, zase tak nerovný terén zde není. Budete procházet travnatými loukami ale i borovicovými lesíky, které jsou zvlášť v této oblasti velmi zajímavé a řekl bych i vzácné. Místy jsou pro návštěvníky připraveny dřevěné lávky. Cestou potkáte také starý lom, který patří aspoň dle cedulí do vojenské oblasti Ale i nahlédnutí přes plot vám přinese hezký obrázek. Když půjdeme stále dál začne být terén více otevřený. Po chvíli cesty budete mít malý rozcestník a volbu další cesty. Pokud zahnete dolů doleva sejdete po docela strmých schodech dolů do údolí na asfaltovou cestu, po které se můžete buď vydat docela a vrátit se zpět nebo jít doprava a dojdete až ke stanici metra B Lužiny. Když půjdete dál dorazíte až do Nových Butovic. Nikde jsem však nenašel cestu dolů k metru, avšak myslím, že tam nějaká bude.

Jezírko a jeskyně

Když přijedete autobusem na zastávku Hlubočekpská a vydáte se do Prokopského údolí, budete mít po pravé ruce hezké jezírko u kterého potkáte zpravidla hodně lidí. Dále opět po Přírodní parky Praha Prokopské údolípravé ruce bude nenápadná jeskyně, která je průchozí. Nachází se v těsné blízkosti dětských houpaček. Nemusíte mít strach. Jeskyně není nijak dlouhá a když do ni vstoupíte a projdete vyjdete opět pohodlně na druhé straně.To jsou dvě zajímavosti, které byste neměli na své cestě Prokopským údolím minout.

Několik zajímavých údajů

Tohle už není z mé hlavy, jen jsem se to dočetl. Tak například na Wikipedii jsem zjistil že Prokopské údolí bylo vyhlášeno již v roce 1978 jako Chráněné území a porodní rezervace. Rozlohou je toto území velké 101, 53 ha a je součástí přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí. Dalejské prozkoumané zatím úplně nemám ale až budu určitě o tom napíšu. Narazil jsem také na hezké stránky o Prokopském údolí

 

 

Díl druhý Drahaňské a Bohnické údolí

kam-v-praze-do-prirody-dil-prvni

ABOUT THE AUTHOR

Největší evropský šplhavec, zhruba velikosti vrány, ale štíhlejší. Dorůstá délky 40–46 cm, v rozpětí křídel měří 67–73 cm a dosahuje hmotnosti 250–370 g. Nezaměnitelný, celý černý, s bělavým okem a zobákem. Samec má červené temeno, samice pouze červenou skvrnu v týlu. Na rozdíl od ostatních datlovitých létá přímo, nikoli ve vlnovkách.

Související články

  • Tragikomedie s příchutí píchnuté pneumatiky

    Tragikomedie s příchutí píchnuté pneumatiky

    To je zase příběh. Proč, kdykoliv se něco podělá je z toho příběh k popukání, který ale vůbec není vtipný? Spíše smutný a to se vším všudy. Nejde o život, ale musím říct, že když se to se..tak se to se a to tak prostě je. Jedu si ani nevím jak To si takhle nedělního

  • Černobylský deník – díl šestý

    Černobylský deník – díl šestý

    Našim výšlapem na střechu paneláku končil první den v Černobylu. Po cestě zpět jsme museli povinně vystoupit na kontrolních stanovištích a projít detektorem radiace. Naštěstí nikdo z nás radioaktivní nebyl. V hotelo – ubytovně nás čekala večeře, kterou moc raději popisovat nebudu. Datel Honza byl spokojený, ale jemu chutná vše, takže v pořádku J Pořád jsem ale neměl dárek

  • Černobylský deník – díl pátý

    Černobylský deník – díl pátý

    Pokračujeme prohlídkou nemocnice. Je to děsivá budova a jedna z těch, kde je obrovské množství prachu. V prvním patře procházíme ženským oddělením. Zrezivělé vybavení spolu s pronikajícím světlem z venku působí děsivě. Historka z nemocnice Ve vstupní hale nemocnice nám řekli historku, kdy přinesli jednoho člověka, zřejmě záchranáře, který byl silně radioaktivní a na hlavě měl přílbu. Bohužel radiace byla

POST YOUR COMMENTS

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Name *

Email *

Website