|  | 

Cestování

Kam v Praze do přírody? Díl třetí

Řeč nebude o nějaké divoké mladici, i když věřím tomu, že to by si mnoho mužů přečetla možná raději, ale o přírodní rezervaci (vyhlášena roku 1965), jejíž historie sahá až do 6 století a příchodu Slovanů, kteří zde začali tvořit hradiště. To je však dávná historie. Daleko novější je vyhlášení přírodní rezervace resp hradiště Divoká Šárka v roce 1995 jako Hradiště Šárka. Více informací si můžete najít na Wikipedii, kde je odborně popsána fauna, flóra, mykoflóra atd. Já, těchto věcí příliš neznalý popíši Divokou Šárku jako vždy svými slovy. Pokud bych měl pouze jednou větou, řekl bych, že je úžasná avšak plná lidí. No ale která část Prahy také ne že?

Skály i lesy

Krásný výhled do okolí a také na rozeklané skály nebo procházka kolem šareckého potoka, to vše může Divoká Šárka nabídnout. Nejlépe, jak se na Divokou Šárku dostat je tramvají do zastávky se stejným jménem a odsud už vede krásná asfaltová cesta údolím. Můžete vystoupit na skály a vyhřívat se na rozlehlých loukách nebo se vydat po červené turistické stezce kolem potoka a dojít třeba až do Nebušic. Cesta vede lesem kolem potoka. V lese můžete potkat i zvěř, kterou byste v Praze jen těžko čekali, třeba lišku. Osobně jsem zde lišku nepotkal, ale prý zde skutečně žijí.

Divoká Šárka - oáza klidu v Praze

Sám mám raději skály a tak když se nevydáte po červené stezce, ale cestičkami vystoupáte na skály získáte nádherný rozhled na část Prahy a budete si užívat klidu a majestátnosti skal a jejich údolí. Naskytne se Vám také pohled na okolní lesy, koupaliště Džbán, které je napájeno potokem a v kterém je pověstně chladná voda. Mimochodem dočetl jsem se (nevěděl jsem), že toto koupaliště bylo postaveno již ve 40 letech na místě rybníčka mlynaře Aloise Veselíka, jehož rod se se šáreckým údolím spjat po generace.

Legenda o Šárce a Ctiradovi

Znáte tuto legendu? Ta vypráví o Vlastě, která neměla ráda Ctirada, resp. ho spíše nenáviděla. A tak když Ctirad projížděl se svou skupinou údajně šareckým lesem padl do pasti, kterou Vlasta připravila. Pomohla tomu i Šárka, která předstírala zajatkyni, kterou Ctirad zachránil. Vedle zachráněné Šárky ležela medovina, v které však byla omamná látka a tak omámené muže čekala smrt z rukou skupiny dívek, které se najednou objevily. Ženy zabily všechny kromě Ctirada, kterého odvlekli na Děvín, kde jej umučili k smrti. Avšak ani Šárka dlouho nežila. Výčitky svědomí ji tížily tak, že nakonec svůj život ukončila z nevyššího šáreckého vrchu

Fotografie zde ve článku i pod nim jsem pořídil již v roce 2010, kdy jsem byl v údolí Divoká Šarka naposled. Od té doby se tam znova chystám a tentokráte po červené turistické značce, ale zatím nebyl pro všechnu práci na takový krásný výlet čas.

Divoká Šárka - oáza klidu v Praze

Divoká Šárka - oáza klidu v Praze

kam-v-praze-do-prirody-dil-treti

ABOUT THE AUTHOR

Největší evropský šplhavec, zhruba velikosti vrány, ale štíhlejší. Dorůstá délky 40–46 cm, v rozpětí křídel měří 67–73 cm a dosahuje hmotnosti 250–370 g. Nezaměnitelný, celý černý, s bělavým okem a zobákem. Samec má červené temeno, samice pouze červenou skvrnu v týlu. Na rozdíl od ostatních datlovitých létá přímo, nikoli ve vlnovkách.

Související články

  • Tragikomedie s příchutí píchnuté pneumatiky

    Tragikomedie s příchutí píchnuté pneumatiky

    To je zase příběh. Proč, kdykoliv se něco podělá je z toho příběh k popukání, který ale vůbec není vtipný? Spíše smutný a to se vším všudy. Nejde o život, ale musím říct, že když se to se..tak se to se a to tak prostě je. Jedu si ani nevím jak To si takhle nedělního

  • Černobylský deník – díl šestý

    Černobylský deník – díl šestý

    Našim výšlapem na střechu paneláku končil první den v Černobylu. Po cestě zpět jsme museli povinně vystoupit na kontrolních stanovištích a projít detektorem radiace. Naštěstí nikdo z nás radioaktivní nebyl. V hotelo – ubytovně nás čekala večeře, kterou moc raději popisovat nebudu. Datel Honza byl spokojený, ale jemu chutná vše, takže v pořádku J Pořád jsem ale neměl dárek

  • Černobylský deník – díl pátý

    Černobylský deník – díl pátý

    Pokračujeme prohlídkou nemocnice. Je to děsivá budova a jedna z těch, kde je obrovské množství prachu. V prvním patře procházíme ženským oddělením. Zrezivělé vybavení spolu s pronikajícím světlem z venku působí děsivě. Historka z nemocnice Ve vstupní hale nemocnice nám řekli historku, kdy přinesli jednoho člověka, zřejmě záchranáře, který byl silně radioaktivní a na hlavě měl přílbu. Bohužel radiace byla

POST YOUR COMMENTS

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Name *

Email *

Website