Kevin Hearne – Kletba krkavců – recenze knihy

| Lis 19, 2021

Druhá kniha sedmi Kenningů je stejně perfektní jako ta první a zhltl jsem ji za pár dní. Recenzi jsem si ale nechal chvíli odležet, ne že by to kniha potřebovala, spíše nebyl čas.

Stejná pecka jako Útok obrů

Pohledem na historii článků jsem zjistil, že recenzi na Útok obrů jsem psal již před dvěma lety. Musel jsem se tenkrát hodně mírnit, abych aspoň částečně potlačil své nadšení z knihy a psal aspoň trošku reálně. Před vydáním pokračování jsem si Útok obrů přečetl znova, abych byl znova v obraze a znova mě kniha uchvátila, přestože jsem už příběh znal.

Z knihy Kletby krkavců jsem měl trochu obavy. Po přečtení perexu vydavatele jsem zjistil, že v knize bude mnoho nových postav a začal jsem mít trochu obavy, že to už nebude ono. Obavám přidalo i to, že kniha má novou překladatelku a to sebou vždy může nechtěné změny a úplně třeba potlačit zábavnost knihy. Naštěstí se mé obavy, jak o kvalitu knihy, tak překladu ukázaly jako neopodstatněné.

Kletba krkavců je vyprávěna úplně stejným způsobem jako v prvním dílu. Příběhy jednotlivých osob vypráví bard a mezi nimi je proložen příběh Dervana, který bardův příběh zapisuje, ale kromě toho se stává také součástí velkolepého děje. A že je dvojka stejně kvalitní jako jednička na to můžete vzít jed. Fakt je ten, že jsem četl a četl a četl a pak už byl najednou konec.

Vyprávěcí talent autora Kevina Hearneho je zkrátka neskutečný. A cokoliv dalšího napíšu, bude to jen opakování toho, co jsem psal již před dvěma lety. Příběhy jednotlivých postav jsou neskutečně zajímavé, napínavé, psané s takovou ladností a lehkostí. Přitom každá z postav, ač se o to autor možná cíleně nesnaží je tak charakterově zajímavá. Kevin Hearne navíc velice dobře spojuje napínavý děj a velmi chytrý, jemný a povznesený humor, který je v knize hojně zastoupen a to mě hodně baví.

Nové postavy perfektně zapadají do příběhu

V knize se objeví nová rasa Joabei, která perfektně padne do příběhu a je zakomponována mistrovsky. Bard vypráví příběh jejich kapitánky, které hledá svou sestru (tohle se dočtete i v perexu) a jak už jsem napsal, padnou sem přesně jako prdel na hrnec. Ono vůbec i příběhy ostatních nových postav nemají chybu. Jsou psány tak skvělou a zábavnou formou…

Mimochodem nyní jsem dočetl také knihu Černá píseň od Anthonyho Ryana a byť obě knihy krom společného fantazy žánru nemají nic společného a neměly by být asi srovnávány, tak to udělám Černá píseň je proti Kletbě krkavců předvídatelná, přímočará, brutální a přes její čtivý obsah nebylo čtení tak svěží. Nevím, jak toho Kevin Hearne v knize kletba krkavců docílil. Podle mě je to tím, že každá postava má svůj charakteristický jazyk. Některé mluví nespisovně, jiné mají svůj typická styl humoru, jiné zase v oblibě třeba hořčici a zamaštěné oblečení od ní a tím jsou jedineční.

Třeba v Brynlonu, když se někomu něco povede, nebo má zásluhy je zvykem ostatních, že mu pošlou dárkový koš. Taková blbost, řekl by si člověk, naprosto nepodstatné, ale knize to dá hrozně moc pozitivního. V jedné recenzi na tuto knihu jsem se dokonce loučil tím, že Kevinu Hearnemu pošlu asi dárkový koš a pravdou je, že by si jej za toto skvělé dílko zasloužil.

Možná je tedy ta kvalita knihy ukryta v detailech. ale co by byly detaily, kdyby hlavní prvky příběhu byly křečovité, těžkopádné. Naopak, kletba krkavců je pro fantazy žánr to stejné, co voda pro růži po horkém dni, to stejné co pro zatuchlou starou neudržovanou místnost čerstvý vzduch, umytá okna a vyleštěná podlaha. Je to a nyní to beru pragmaticky jako pro starý dům velká rekonstrukce, která dá starému domu novou fasádu, nová okna, elektrorozvody, tepelné čerpadlo, solární panely, vlastní čističku vody. To vše ze starého domu udělá něco úplně zbrusu nového a stejně tak Kevin Hearne oprášil zašlý a zdřevnatělý, prkenný fantazy žánr.

Tohle není fantazy klasika o jednom hrdinovy co zachrání svět (promiň Véline Al Sorno). tohle je příběh několika lidí v několika zemích navzájem se proplétajících. Všichni jsou hrdiny svých příběhů, ale vlastně nikdo není hrdina větší než ostatní. a to je ta síla knihy, to je opravdová moc tohoto příběhu a kouzlo Kevina Hearneho, které má na mě asi takový vliv.

Co k tomu dodat?

Zbývá dodat, že se už nemohu dočkat třetího dílu, který tedy vyjde až v roce 2023 – podle edičního plánu vydavatele, což znamená, přečíst si pak Kletbu krkavců ještě jednou, což vůbec nebude vadit. Jednoznačně má ode mě kletba krkavců maximální hodnocení a doufám, že se autor krom psaní pro adult vrhne i do další dospělé fantazy, která bude podobně úchvatná. Rozumím i tomu, že ne každý bude natolik unesen z této knihy jako já, ale tak to v životě chodí. Za mě 100% a dárkový koš pro Kevina Hearneho.