|  |  | 

Cestování Výlety

Kořeny Kouřimi sahají až do doby kamenné, dnes po ní neštěkne pes

Je mnoho měst, která mají bohatou historii, mnoho památek, přežily dobré i zlé časy a nadále se těší rozmachu a zastřešujíc desetitisíce či statisíce obyvatel. K takovým se ale neřadí středočeská Kouřim. Městečko nabité památkami, ale téměř bez života, se ocitlo na pokraji společenského ruchu. Obdivovat zdejší stavby a hluboké kořeny města jezdí jen nadšenci do historie. Přitom je Kouřim nedílnou součástí českých dějin a stále je tady tolik věcí k vidění.

Zdejší knížectví zdatně konkurovalo Praze

O odsunu na pokraj hlavního dění nás přesvědčí i obyčejný pohled na mapu. Kouřim, která se rozprostírá sotva 50 kilometrů východně od Prahy a 15 kilometrů západně od Kolína, leží přímo mezi dvěma hlavními tahy. Silnice č. 12 z Českého Brodu na Kolín míjí Kouřim o pět kilometrů severně.800px-Kouřim_od_Lechova_kamene_kostel_svatého_Štěpána Hlavní tak č. 2 z Říčan do Kutné hory se zase táhne o čtyři kilometry jižněji, než by městečko potřebovalo. Také železnice tady zajíždí jen díky slepé odbočce. V současnosti zde žije jen něco přes 1 800 obyvatel, což je výrazně méně, než tomu bylo v minulosti. Kořeny Kouřimi ale sahají pořádně hluboko.

Již z mladší doby kamenné je doloženo osídlení takzvané Staré Kouřimi, která se tyčila na kopci přibližně kilometr od dnešního centra. Ve středověku tady vyrostlo významné staroslovanské hradiště kmene Zličanů, které zdatně konkurovalo Praze. Z jihu bylo chráněno skalami, ze severu několika valy a příkopy. S postupem času se knížectví Zličanů stávalo výrazným konkurentem Prahy, a tak jej Boleslav I. ve dvou taženích vyvrátil. Následně přešlo do majetku Slavníkovců a zaniklo kolem roku 936. Dnes nás Starou Kouřimí provede naučná stezka, která nám ukáže mimo jiné i Libušino jezírko, které bylo v minulosti zdrojem vody pro obyvatele hradiště.

Město zůstalo mimo dopravní tepny

Dnešní Kouřim byla založena pod kopcem na řece Výrovce přibližně ve třetí čtvrtině 13. století králem Přemyslem Otakarem II. Město vzkvétalo až do poloviny 16. století, kdy bylo částečně oslabeno konfiskacemi za účast v protihabsburském povstání. Do této chvíle se město vypracovalo v jedno z nejvýznamnějších královských měst v Čechách.

Nejhorší časy ale zažilo město v dobách třicetileté války, kdy bylo téměř zcela zničeno a moc nechybělo, aby zaniklo. Většinu majetku získal Karel z Lichtenštejna, ale ani on nezabránil dalšímu drancování a rabování vylidněné Kouřimi.

Další zkáza přišla v 19. století, kdy se Kouřim ocitla mimo dopravní tepny, což je patrné dodnes. Prý to zavinili vlastní radní, každopádně to mělo za následek pozvolný úpadek. Ve městě se nerozvinul žádný výrazný průmysl a lidé odcházeli za prací jinde.

Přesto najdeme ve městě mnoho krásných památek v čele s Pražskou bránou nebo kostelem sv. Štěpána. O tom ale až v dalším povídání o Kouřimi, které bude následovat za několik dní v rubrice Města a jejich památky.

 

koreny-kourimi-sahaji-az-do-doby-kamenne-dnes-po-ni-nestekne-pes

ABOUT THE AUTHOR

Největší evropský šplhavec, zhruba velikosti vrány, ale štíhlejší. Dorůstá délky 40–46 cm, v rozpětí křídel měří 67–73 cm a dosahuje hmotnosti 250–370 g. Nezaměnitelný, celý černý, s bělavým okem a zobákem. Samec má červené temeno, samice pouze červenou skvrnu v týlu. Na rozdíl od ostatních datlovitých létá přímo, nikoli ve vlnovkách.

Související články

  • Recenze: Lyžovali jsme ve Val Di Fiemme

    Recenze: Lyžovali jsme ve Val Di Fiemme

    Letos jsme si udělali s kamarády radost a objednali jsme si 5 denní pobyt v italských alpách. V tomto obsáhlejším článku přinášíme recenzi hotelu Resort Veronza v Caranu, kde jsme byli ubytování a také dojmy ze středisek Latemar a Alpe Cermis, kam jsme jezdili lyžovat. Cesta přes Rakousko, Německo až do Itálie Protože mám kamarády

  • Tragikomedie s příchutí píchnuté pneumatiky

    Tragikomedie s příchutí píchnuté pneumatiky

    To je zase příběh. Proč, kdykoliv se něco podělá je z toho příběh k popukání, který ale vůbec není vtipný? Spíše smutný a to se vším všudy. Nejde o život, ale musím říct, že když se to se..tak se to se a to tak prostě je. Jedu si ani nevím jak To si takhle nedělního

  • Černobylský deník – díl šestý

    Černobylský deník – díl šestý

    Našim výšlapem na střechu paneláku končil první den v Černobylu. Po cestě zpět jsme museli povinně vystoupit na kontrolních stanovištích a projít detektorem radiace. Naštěstí nikdo z nás radioaktivní nebyl. V hotelo – ubytovně nás čekala večeře, kterou moc raději popisovat nebudu. Datel Honza byl spokojený, ale jemu chutná vše, takže v pořádku J Pořád jsem ale neměl dárek

POST YOUR COMMENTS

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Name *

Email *

Website

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.