|  |  | 

Knihy Kultura

Křest ohněm a Věž vlaštovky – opravdu povedené knihy

Po delší době opět nějaký ten Geralt. Čtvrtý díl Zaklínače byl minimálně do poloviny velmi zajímavý, ale posledních X desítek stránek popisujících válku už byla poměrně velká nuda. Zato pátý díl Křest ohněm a šestý Věž vlaštovky jsem opravdu četl s chutí. Má recenze opět nebude ani tak popisovat děj jako spíše samotný dojem z obou dílů.

Křest ohněm

Po událostech na Tenedu (píši to tak, jak to slyším) se Ciri ztratila, když vstoupila do portálu a polámaného Geralta odklidili do Brukylonu (opět píši tak jak to čtu pro sebe, sorry :-)). A zde začíná Geraltovo putování s Marigoldem, Milwou a dalšími členy, které potkají až v průběhu své cesty, která má vést do Nilfgardu zachránit Ciri před císařem Emhyrem, který se s ní chce oženit.

Proč vlastně píši, tady tuto část příběhu? Protože tím začíná Geraltova cesta a vlastně i kniha. A díky tomuto cestování je kniha aspoň pro mě velmi zábavná. Události, které potkají Geralta na záchranné misi jsou nečekané. Avšak i osoby, které potkají jsou velmi charakteristické a třeba setkání s trpaslíky nemá chybu.
Vůbec řeč trpaslíků je vyšperkovaná do posledního detailu. Musím prozradit i to, že je Geralt během cesty velmi náladový, což však ale v souhrnu s ostatními spolucestujícími vytváří velmi komické situace u kterých jsem se opravdu bavil. Tentokrát to nebyl jen Marigold kdo po cestě perlí a vypouští ty nejlepší hlášky.

Uražený Zaklínač

Opravdu musím říct, že Křest ohněm jsem měl přečtený nejrychleji ze všech dílů Zaklínače. Zatím mě bavil úplně nejvíc a to právě díky spádovosti vyprávění, kde se Andrej Sapkowski odprostil od svých vizí nebo snových částí, či jak to mám pojmenovat, kde se děj neposune a spíše mě taková část vždy trochu mate.

V Křestu ohněm jsou takové pasáže minimální, pokud vůbec a děj se posouvá dál a dál velkými kroky kupředu. Geralt a jeho skupina zažijí mnohá dobrodružství. Perfektní je především to, že dává kniha vyniknout i ostatním postavám, nejen Geraltovi a že Geralt coby zaklínač o kterém kniha je (samozřejmě nejen o něm spíše podle kterého se cyklus nazván) není vzorem pohádkového hrdiny. Já vím to není nikdy, ale v Křestu ohněm je to více znát, než kdy jindy. Je protivný a co mě rozesmálo, že je i uražený 🙂 Uraženého zaklínače jsem ještě nezažil, je to opravdu legrace. Proto knihu s pořadovým číslem 5 – Křest ohněm hodnotím jako tu nejlepší z celé série (7 díl jsem ještě nečetl)

Věž Vlaštovky

Šestý díl je malinko komplikovanější v tom, že se v něm prolínají různé dějové linky, které se odvíjejí v různých časech, takže některé události se dozvíte od jedné osoby zevrubně a pak o několik stránek později je prožijete z pohledu dané osoby nebo z pohledu jiné osoby.

Prakticky děj pokračuje, Ciri se stále pohřešuje, ale Geralt zde má minimální prostor. Naopak zde prim hraje Ciri, která vypráví svůj příběh o svém putování. Vyprávění příběhu Ciri je přerušováno jinými linkami, například je proloženo dějovou linkou Yeniffer. Věž Vlaštovky je také plný děje a plný zvratů a je to také díl napínavý, avšak naopak v něm téměř chybí humorná stránka, což není výtka, spíše jen poznámka.

Po dočtení se těším na díl sedmý, protože tam bude děj jistě gradovat a vrcholit. Věž vlaštovky je také poměrně silná kniha proti předcházejícím. Musím ale říct, že v intrikách čarodějnické lóže jsem se dokonale ztratil. Když tam Adrezej Sapkowski začne popisovat, kdo je koho babičkou, dédem, dcerou a jaké jsou mezi nimi vztahy, tak se kompletně ztrácím a chápu z toho jen to, proč chce Emhyr spojit své císařství s královstvím Cintri.

I v šestém dílu Zaklínače Věž Vlaštovky najdeme Geralta putujícího k Druidům, kde hledá informací o tom, kde se nachází jeho chráněnkyně Ciri, ale tato linka zabírá v knize poměrně málo místa. Mrzí mě to, že zaklínač by měl bojovat s monstry a na to Geralt již rezignoval, dalo by se říct, že odešel do důchodu.

Pravda, při jeho cestách na žádná monstra nenarazí a když ano musí nechat svůj meč před vstupem do jeskyně a nemůže nikoho zabít. Nebál bych se říct, že celý cyklus Zaklínače je v šestém dílu spíše už jen název než opravdový význam. Nehledě na to, že ve Věži vlaštovky je nejdůležitější postavou Ciri a má také nejvíce prostoru.

Stojí to za to

Pro toho, kdo četl aspoň jednu knihu Zaklínače a líbila se mu, mohu a musím pátý a šestý díl určitě doporučit. Samozřejmě předtím přečíst nejprve ty předcházející. Pokud se rozhodujete, zda máte vůbec Zaklínače začíst číst, tak opět mohu vřele doporučit. Nečekejte tradičního hrdinu, klaďase se vším všudy, protože tak, jak je to v reálném světě, tak každý člověk má své dobré i špatné stránky a stejně tak to má Geralt.

Křest ohněm je pro mě zatím nejlepším dílem, ale ještě zbývá přečíst Paní jezera – poslední díl a teprve poté můžu říct, zda pátý díl zůstane tím nejlepším.

krest-ohnem-a-vez-vlastovky-opravdu-povedene-knihy

ABOUT THE AUTHOR

Největší evropský šplhavec, zhruba velikosti vrány, ale štíhlejší. Dorůstá délky 40–46 cm, v rozpětí křídel měří 67–73 cm a dosahuje hmotnosti 250–370 g. Nezaměnitelný, celý černý, s bělavým okem a zobákem. Samec má červené temeno, samice pouze červenou skvrnu v týlu. Na rozdíl od ostatních datlovitých létá přímo, nikoli ve vlnovkách.

Související články

  • Paní Jezera – uzavírá zaklínačskou ságu

    Paní Jezera – uzavírá zaklínačskou ságu

    A je to tady. Velké finále. Zaklínač Geralt se loučí snad v nejzajímavějším dílu celé série. Již předchozí díly byly přímo skvělé, ale tento posledním je skutečným vyvrcholením celé ságy a mimo jiné je také nejsilnější knihou z celé série  Napínavý i smutný příběh Andrej Sapkowski se rozjel na plné obrátky. Příběh má spád a

  • Robert T. Kiosaki – Bohatý táta, chudý táta

    Robert T. Kiosaki – Bohatý táta, chudý táta

    Když se mi dostala do rukou tato kniha neměl jsem o ni na první pohled valné mínění. Po přečtení lituji toho, že se mi ta kniha nedostala do rukou v 18 letech, kdy jsem měl ještě velkou šanci se svým finančním životem něco pořádného udělat. Dalo se říct, že mi otevřela oči, pozdě, leč přece.

  • Ozubí Reguly – začátek nové série

    Ozubí Reguly – začátek nové série

    Na půl roku jsem si dal od Terryho Goodkinda pokoj, poté co jsem dočetl Zpovědnici a sága se v podstatě uzavřela. Ale protože byla úspěšná rozhodl se Terry Goodkind navázat dalšími příběhy Richarda a Kahlan a dalších oblíbených postav, které již známe z dřívějška. Ozubí Reguly je první díl z nové série a přečetl jsem

POST YOUR COMMENTS

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Name *

Email *

Website

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.