|  |  | 

Cestování Výlety

Na kole k soutoku Dyje a Moravy

Asi po milionu let jsme se s kamarády domluvili, že vyrazíme všichni společně na pořádný cyklovýlet. Naposledy, už ani nevím kdy to bylo, jsme vyrazili na trasu z Hodonína přes Váté písky, alias Moravskou Saharu do Zlína. Vzpomínám si, že tehdy jsem již ve Starém Městě vypouštěl duši, přeci jen jsem nebyl na tak dlouhé projížďky zvyklý. Tentokrát jsme jednohlasně odsouhlasili Lukášův návrh na trasu Hodonín – soutok Moravy a Dyje – Břeclav.

Trasu dlouhou dle portálu Mapy.cz cca 55 km jsme si upravili dle svých představ. Přeci jen, jet celou dobu po břehu Moravy nám připadalo takové jednotvárné. Proto jsme zatočili do přilehlých lužních lesů a volili tak lesní cesty v malebném pomoraví. A rozhodně jsme neprohloupili, všichni jsme se z výletu vrátili nadšení.

Most přes Moravu

Z Otrokovic, resp. Starého Města u UH jsme vyrazili vlakem před osmou hodinou ranní. Do Hodonína jsme dorazili cca v 8.15. Jelikož kolegové byli naprosto nepřipravení, museli jsme se ještě stavit v místním Kauflandu, aby si pokoupili jídlo a pití. A jelikož od brzkého rána pršelo, museli jsme ještě chvíli čekat, než nám otevřou Sportissimo, abychom si mohli koupit pláštěnky.

Lužní les

Takže jsme vyjeli po 9. hodině. První náš cíl bylo Slovanské hradiště v Mikulčicích. Ovšem neměli jsme v plánu jít dovnitř do expozice, David si jen koupil pohled a šup zpátky do překrásných lesů. Cesta nám ubíhala celkem svižně, ikdyž jsme jeli výletním tempem. Nikam jsme nespěchali a proto nebyl důvod se někam hnát. Ani ten déšť nám nevadil, dokonce si myslím, že přidal našemu cyklovýletu určité kouzlo.

Slovanské hradiště

Jelikož jsme místy jeli po neznačených lesních cestách, tak se nám párkrát stalo, že jsme si zajeli. Ale nejednalo se o nějaké výrazné zajížďky, takže žádná hrůza. Pomalu jsme se blížili k Lanžhotu, kde jsme plánovali oběd v nějakém místním podniku. Dokonce přestalo i pršet. Ale štěstí nám nepřálo, v dáli za námi vidíme, jak David vede kolo. Nebyl by to on, aby se mu nestala nějaká nemilá věc. V okolí cca 200 km2 se nacházel na cestě jeden hřebík a David na něj musel samozřejmě najet. Výsledkem byla díra v plášti a to hned dvojitá. Propíchl si ji skrz. Napřed jsme ho nechali a vydusit a zjistili mu vlak z Lanžhotu a až teprve pak jsem vytáhl sadu na lepení duší. Asi po půl hodině bylo opraveno, ještě jsem nafotil Památník všem, co se zasloužili o záchranu lužních lesů a vyrazili směr Lanžhot.

Pro ty, co zachránili lužní lesy

Po obědě jsme vyrazili už k hlavnímu cíli naší cesty, soutoku Dyje a Moravy. Stále jsme jeli ukryti v zajetí idylického lužního lesa a modlili jsme se, ať už nikdo nepíchne, páč už jsme neměli žádné záplaty. Konečně jsme dorazili na místo. Ovšem zdrželi jsme se na něm ani ne půl minuty. Důvod vysvětlím na konci článku. Níže zveřejněné video znázorňuje příjezd, resp. odjezd ze soutoku.

K soutoku vede dřevěná lávka, která je za mokra celkem kluzká

Poté jsme už vyjeli z lužních lesů a jízda tak pokračovala v otevřené krajině po tzv. Hraniční cestě. Z Hraniční cesty jsme ještě odbočili na Pohansko, kde se nachází zámeček a slovanské hradiště Pohansko. Tam jsme dali lehkou svačinku a hurá do Břeclavi na vlak. Tam jsme dorazili kolem 18. hodiny, vlak nám jel o půl 7. Cestou z Otrokovic do Zlína jsem ještě zmokl, ale to jsem už neřešil. Po 91 km jsem se těšil do sprchy a hlavně do postele, bo druhý den jsem musel opět do práce.

Trojmezí

A na závěr přidám pár postřehů či rad.

  • Jezděte v dešti, budete na trase sami. Za celou dobu jsme potkali jen 5 cyklistů
  • Naplánujte si trasu sami, nespoléhejte na různé aplikace. Ty vás potáhnou trasou nejjednodušší a vyhnete se tak zajímavým místům
  • Nezastavujte! Jakmile zastavíte, obklopí vás milionové hejno komárů, kteří píchají, píchají a píchají. I při přestávce na nutné občerstvení jsme museli chodit. Doporučuji být v pohybu i při čůracích pauzách 😊. Dobrá zpráva ale je, že se nachází jen v lesích. Ta špatná je, že lesem vedlo 90% trasy.
  • Nebojte se delší vyjížďky. Trasa je rovinatá, ani pidi kopeček nenajdete
  • Odkaz na trasu naleznete ZDE (jen Hodonín – soutok)
  • GPX soubor ke stažení ZDE
na-kole-k-soutoku-dyje-a-moravy

ABOUT THE AUTHOR

Největší evropský šplhavec, zhruba velikosti vrány, ale štíhlejší. Dorůstá délky 40–46 cm, v rozpětí křídel měří 67–73 cm a dosahuje hmotnosti 250–370 g. Nezaměnitelný, celý černý, s bělavým okem a zobákem. Samec má červené temeno, samice pouze červenou skvrnu v týlu. Na rozdíl od ostatních datlovitých létá přímo, nikoli ve vlnovkách.

Související články

  • Jak jsem NEjel Zlínskou 50tku

    Jak jsem NEjel Zlínskou 50tku

    V tomto článku se chci „pochlubit“, jak jsem hrdinně odstoupil před začátkem závodu 🙂 Jde o závod horských kol, který se jezdí ve Zlíně a jmenuje se Zlínská 50. Závod jsme měli jet s Honzou, který jej jel a o dojmy ze závodu se podělí, až se mu bude chtít napsat článek. Registrujeme se na

  • Na kole Loučeň, Jabkenice, Seletice

    Na kole Loučeň, Jabkenice, Seletice

    Dnes bylo nádherně a tak jsem si udělal pár hodin čas, abych vyrazil na kolo. A i když jsem dal jen 50 km (trasa má jen 41 km, já jsem zabloudil a jel jsem jeden úsek znova, proto jsem najel více) bylo to nádherné a ve finále mě i bolí docela nody, byť jsem nastoupla

  • Na kole Milovice, Lysá, Nymburk

    Na kole Milovice, Lysá, Nymburk

    Minulou sobotu jsem si dal moc hezkou trasu na kole, kterou jsem si dopředu naplánoval přes mapy a pak jsem se řídil podle mobilu, který jsem sebou měl. Seznámím vás trochu s touto trasou, byť sám jsem vynechal spoustu věcí – míst, kam v se můžete podívat. Jde o cca 60 km, které jsem si

1 Comment

POST YOUR COMMENTS

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Name *

Email *

Website

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..