Cestování Seriály Thajsko Uncategorized
Thajsko – díl čtvrtý – Chrámy Wat Pho, Wat Arun, ležící buddha
Poslední celý den v Bangkoku jsme věnovali prohlídce chrámů. Chtěli jsme podle plánu navštívit kromě Wat Pho a Wat Arun i další chrámy a také královský palác, ale zkrátka by toho na jeden den bylo moc a myslím, že by nám to pak všechno splývalo dohromady. Královská palác mě mrzí docela, ale snad se ještě podaří někdy Thajsko navštívit.
Metrem do stanice Sanam Chai
Modrou linkou metra jsme se pohodlně dopravili až téměř před největší památky v Bangkoku. Stanice Sanam Chai je asi jen 150 metrů od vstupu do chrámového komplexu Wat Pho. Před vchodem jsem našel celkově 2 cedulky v názvem chrámu a otevírací dobou, každá byla malinko jiná, ale nevadí, byly jsme tam dopoledne, takže zda otevírací doba byla do 17:00 nebo 17:30 nám bylo jedno.
Komplex je to velký. několik budov. Sochy Buddhy najdete nejen v budovách, ale i na „náměstíčkách“ před nimi. Asi největší atrakcí zde je ležící Buddha. U vstupu vyfasujete tašku na obuv, jelikož východ je z druhé strany a museli byste jít bosky, takže je dobré si tašku opravdu vzít. Ležící Buddha je moc hezký, bohužel si ho neužijete jako celek, protože je lemován sloupy, takže vždy je vidět jen nějaké část. Jsou ale místa, kde se tedy zdržuje poměrně dost turistů, kde si můžete Buddhu vyfotit celého.
Jinak vyzouvání se týká samozřejmě všech chrámů a svatyň, nejen toho jednoho. Někde jsou dokonce takové velké venkovní botníky, jinde jen necháte body prostě vedle schodů. Jako všude v Thajsku je potřeba mít do chrámů ideálně dlouhé kalhoty a aspoň krátký rukáv.
V rámci komplexu je obchod i se suvenýry a občerstvením. Ceny jsou zde přijatelné, pokud jsou navýšené o nějakou přirážku proti cenám mimo komplex, tak asi ne mnoho, protože mě přišly při porovnání jinde podobné.
Popsat chrámový komplex slovy je těžké, proto raději přikládám několik fotek a také video z tohoto dne. Pravdou je, že časem mi v komplexu Wat Pho přišlo vše hodně podobné.
Naproti jednomu z východů byla sympatická restaurace, kde dělali Sticky rice and mango za solidních 60 BTH. Nikdy jsme to předtím neměli a musím říct, že se to po ochutnání stalo mých The best jídlem ever. Přitom jde jen o obyčejnou teplou rýži, která je politá něčím jako kondenzovaným mlékem a k tomu půlka čerstvého zralého vychlazeného manga.
Chápu, že podle popisu se to nezdá nic moc, ale já i manželka jsme byli přímo nadšeni. Sticky rice and mango jsme si pak dávali, kde se dalo. Ovšem ceny se mimo Bangkok pohybovaly většinou od 80 do 130 BTH. Je s podivem, že zrovna v hlavním městě Thajska je tak levně.
Wat Arun
Chrámový komplex Wat Arun je zcela jiného charakteru než Wat Pho. Najdete jej kousek od Wat Pho pře řeku Čao Phraja. Přívoz jezdí každou chvíli a stojí asi 5 BTH, takže skoro zadarmo. Wat Arun má také vyšší stavby – takové jakoby pyramidy, ale také se jednotlivé stavby hodně opakují. to ale nic neubírá na jejich kráse.
Jedině, čeho jsem si zblízka všimnul je to, že nejsou jednotlivé stavby moc udržované. Často se na nich loupe mozaika nebo jsou odrbané stěny, či na chodníku chybí dlaždice. Myslím, že by si tyto památky zasloužily více údržby a péče s ohledem na kulturu.. War Arun je jinak moc krásný komplex a celkově se mi asi líbil možná i více než Wat Pho, ale záleží dost na vkusu. Opět přikládám několik fotografií.
Večer opět night markety
Ten den jsme toho více nestihli, ale protože by byl hřích večer sedět v hotelovém pokoji vydali jsme se opět na night market a pokračovali podél cesty dále. Narazili jsme na další street food market, kde jsme obdivovali šťávu třeba z fialek. Viděl jsem to poprvé, bohužel jsem neměl žízeň jinak bych do toho šel. Objevili jsme také místo – svatyni dvou bohů. Každý má na starost něco jiného – štěstí lásku, práci a druhý zase jiné věci (přesný soupis si nepamatuji). Podle toho, co jsem dohledal zpětně by se mělo jednat o svatyně bohů Erewan a Umadevi U těchto svatyň byly stánky, kde mohli kupovat lidé obětní dary a pak se pomodlit. Také tam byla ulička Tinder pro nezadané – zřejmě zde mají dostaveníčka lidé, co se seznámili a poprvé se vidí.
V 21 hod byla teplota 29 stupňů. Mě taková teplota nevadí, ale jen je potřeba počítat s tím, že se zapotíte i večer pouhou chůzí po městě.
A to bylo z tohoto dne všechno. Následující den už jsme jeli na letiště, kde jsme počkali na let na Koh Samui. Tím, že jde o vnitrostátní let, tak kontrol bylo méně a celkově odbavení bylo rychlé. O pobytu na Koh Samui si napíšeme zase příště.
POST YOUR COMMENTS