A jak jste chodili na internet?
Datel
Tenhle příběh, který jsem slyšel vyprávět včera mě donutil zamyslet se nad tím, v jaké době jsme žili my, jako děti.
Sedmiletému synovi vypráví maminka, jak to bylo v době, kdy ona byla malá. Nebyly počítače, tablety ani mobilní telefony. Aha, a jak jste chodili na internet? Na to sedmiletý syn. No internet v té době u nás také nebyl…
Co jsme vlastně dělali my?
Ta představa, že vlastně nebyl v naši době internet je dost zvláštní. Člověk jej bere jako samozřejmou součást života. Když něco chci vědět podívám se na internet. Chci vědět, kdy pojede tramvaj mrknu na internet, stejně jako tam najdu do kdy má otevřen obchůdek, kam se chystám nebo kdy hrají film na který chci do kina. Krom těchto opravu rychlých informací máme k dispozici emaily a online komunikační klienty jako Skype a sociální sítě u kterých mnozí tráví mnoho času a které jsou z mého pohledu přeceňované.
Otázka malého kloučka mě donutila zamyslet se nad tím, co jsme dělali my, když nám bylo kolem 7 let, ale klidně i více. Aha, už vím. Především jsme byli venku. Pamatuji si, že u nás před domem, kde už dávno nebydlíme a kde jsou teď upravené chodníčky a park rostla hodně vysoká tráva jako děti jsem si tam hráli na vojáky nebo na schovku.
Céčka, kuličky a hokej
Jako správný klučina v té době jsem chodil s maminkou do hračkářství a nakupovali jsme Céčka s kterými jsme hráli čáru a které jsme měnili mezi sebou. Měl 
jsem rád duhové průsvitné a také ty s pastelovou barvou. Na základní škole jsem měl také svůj pytlík hliněnek, olověnek a skleněnek různé velikosti a opět jsem je měnili a hráli s nimi klasikou hru „Kuličky“. Ale ze všeho nejraději jsem okupovali hřiště na jehož dvou koncích jsme měli svařené ocelové tyče coby hokejové branky. Někde, bůhví kde jsme sehnali betony, lapačku i vyrážečku a den co den jsem hráli pozemní hokej s tenisákem.
Moderátorem vymyšleného rádia
V té doby pro mě byl nejlepší dárek nová hokejka. Byly to ty nejlepší dětská léta strávená na hřišti po boku kamarádů. Turnaje jsme hráli i mezi okolními sídlišti a bylo to tak opravdové, tak vážné a hlavně moc zábavné. Doma jsem si pouštěl z gramofonu desky, nahrával na dvojče z vietnamské tržnice hudbu a komentoval to jako hitparádu. Později jsem měl i dalšího moderátora a skvělé jsem se bavili.
A když pršelo a venku jsme být nemohli tak se hráli Dostihy a sázky a také stolní hokej, hra u které jsme strávili nebál bych řse říct stovky hodin nad turnaji, pamatuji si, že jsem hrál na červené a mj brankář byl tehdy skvělý ruský gólman Arthur Irbe.
V pubertě
Když jsme byli v pubertě, tak jsme céčka a kuličky přenechali mladším sourozencům a scházeli jsme se spíše na lavičkách, kde jsme probírali všechno možné. V té době mělo již pár vyvolených počítač, a tak jsem začínali čas trávit i u něj. Počítač řady x286 maximálně x386. Ten jsem měl já a koupil jsem si jej až ve svých 
přibližně 16 letech a tenkrát stál repasovaný s 14 palcovým monitorem bez zvukové karty jen se speakrem 17 tisíc korun. Výkon byl 40Mhz, kapacita pevného disku byla 650MB a kapacita RAM paměti byla 4MB. Pamatuji si, že na výkonnější hry jsem musel chodit za kamarádem na x486, který měl 850MB pevný disk a především 8MB RAM paměti .To byl stroj…
Vytáčený internet
Na dobu vytáčeného internetu si také pamatují asi jen starší ročníky. Modem tenkrát zlevnil na tisíc korun, takže byla skvělá příležitost jej koupit. Ty zvuky vytáčení jsou nezapomenutelné, nehledě na blokování telefonní linky, poplatky za spojení a za minutu na internetu. Připojoval jsem se přes Contactel u kterého jsem měl i historicky první email.
Jak jsme komunikovali?
Současným dětem může být záhada, jak jsme mezi sebou komunikovali. Ač se to zdá nemožná, tak jsem prostě vyšli ven, zašli k protějšímu domu a tam zazvonili na zvonek a zeptali se, zda je Franta doma a jestli půjde ven. Se svou první láskou jsem komunikoval dopisy, klasickými dopisy a nikdy jsem se nemohl dočkat pošťačky. Bylo to skvělé. Když byl dobrý týden vyměnili jsme si i dva dopisy vzájemně. Paráda. Moc jsme netelefonovali, protože v té době to pro nás nebylo moc levné a ne všichni měli doma pevnou linku.
Parta lidí se na hřišti sešla tak nějak automaticky, případně jsem na někoho zavolali pod oknem nebo použili domovní zvonek. Program kin byl k vidění přímo i kina nebo na informačním sloupku a stačilo to. A jízdní řády se prodávaly v papírové podobě, takže stačilo jen otevřít knihu a hledat v tlustém seznamu tu správnou linku…
Zlatá doba
Jsem milovník moderních technologií, ale také vidím, že současná mládež si je schopna psát z jednoho pokoje do druhé místo toho aby mezi sebou komunikovali fyzicky. Když přijdete do hospody, tak si málem nemáte s kým povídat, protože je každý zahleděný do svého mobilu a komunikace vázne. Nejlépe když si vás někdo ze známých vyfotí a hned dá fotku na Facebook. Proč? Co je cílem? Pomůže to někomu? To jsou otázky, které bych rád probral s dalším článku zaměřeném na sociální sítě.
POST YOUR COMMENTS