Anthony Ryan – Volání vlka – návrat ke skvělému čtení
Datel
Po trilogii Draconis Memoria, která mě moc nenadchla (recenze na první díl), jsem byl z Anthony Ryana trochu na rozpacích. Důvodem bylo to, že v každé z těch třech knih se zhruba do půlky skoro nic nedělo a spíše bylo vše takové pozvolné. Až samotné konce knih, posledních dejme tomu 150 stránek bylo vždy strhujících a velkolepých. Celkově však pojato mě mrzelo, že Anthony Ryan už opustil svou vysoce nastavenou laťku, kterou nastavil trilogií Stín Krkavce. Nyní se však ke svému dílu vrací a my se tak setkáváme se starými známými, ale i s novými tvářemi.
Novou trilogie Čepel krkavce otevírá kniha Volání vlka
Možná si sám autor byl vědom toho, že lidé chtějí zpět svého Vélina Al Sornu, nebo se jeho knihy předchozí trilogie prodávaly méně než očekával, ale zkrátka se vracíme zpět do známého světa, ale jen částečně.
Úvodní kniha trilogie Volání vlka nám představila nové, dosud nepoznané kouty Anthony světa jako jsou Kupecká království na dálném východě a ještě u kus dál, do míst, kde žijí „Divoši“. Ti mají klan zvaný Ocelová horda. Ta je vedena novým náčelníkem, který je velmi chytrý a který se nechce spokojit s tím, že občas vyplení některé okrajové hrady kupeckých králů, chtěl by je ovládnout všechny a postupně svou invazi rozšíti až do sjednoceného království, kde si v klidu v severních provinciích vládne Vélin.
Ten zjistí, že se do říše kupeckých králů dostala jeho bývalá láska Šaria a navzdory zákazu opustit bez dovolení královny svou pozici se vydá za hranice své říše, aby ji našel a pomohl.. Tolik asi základní kostra příběhu, kterou nastiňuje i obálka, takže jsem nic zásadního neprozradil. Byla by to totiž škoda.
Příběh plná napětí od první stránky
Dlouhý pozvolný rozjez se zde nekoná. Ryan nás vrhne na začátku příběhu do drobného konfliktu v severních provinciích ve sjednoceném království, ale ihned poté se Vélin Al Sorna vydává na cestu z které se jen tak brzy nevrátí. Je to velké dobrodružství. Jedna příhoda následuje další, otevírá se před námi celý nový svět, nové země, které mi silně evokují Čínu, ať už úmyslně nebo čistě náhodou. Nové země sebou nesou i osudy nových lidí s kterými se seznámíme a které podrobně poznáme a to jak ty kladné postavy, tak samozřejmě i ty záporné. I při tomto seznámení s novými postavami se děje spousta věcí, takže se děj, někdy možná nenápadně posunuje vpřed a vy otáčíte jednu stránku za druhou a když skončí kapitola tak si říkáte, že přečíst si ještě jednu kapitolu vás přece nezabije a to i v případě, kdy si podpíráte víčka párátky.
Stejně dobrá jako Píseň krve
Píseň krve (recenzi jsem psal na našem webu již před 6 lety) jsem četl už asi třikrát a z dosud vydaných knih jsem jej považoval za nejlepší. Volání vlka je ale pro mě stejně tak dobré a možná díky novým postavám i o kapku lepší. Pokud se vám tedy líbila Píseň krve nebo samozřejmě i další dva díly, tak si troufám tvrdit, že Volání vlka oceníte. Je to velmi kvalitní dílo, které nezapadne a já si jej s chutí přečtu před vydáním dalšího dílu znova.
Závěr
Z předchozích odstavců můžete mít pocit, že se mi Volání vlka Anthonyho Ryana líbilo a tento pocit máte správný. Je to návrat na správnou cestu, cestu fantazy žánru vyprávěného poutavým způsobem mistrem vypravěčem, kterého prosíte, aby pokračoval a řekl vám, jak to bude dál. Už se moc těším na druhý díl. Už nyní vím, že pro mě na 3 dny než knihu přečtu přestane existovat reálný svět, protože budu obklopen světem docela jiným.
POST YOUR COMMENTS