Černobylský deník Cestování Seriály Výlety

Černobylský deník, část druhá

Datel

 |  Říj 23, 2016

Pokračujeme druhým dílem o naši cestě do Černobylu a Pripjati. V první kapitole jsem psal o tom, jak jsme přiletěli do Kyjeva a hledali naši loď, kde jsme měli být ubytovaní.

Moc hezké památky

Kyjev je, aspoň co jsme viděli hezké město. Nebyli jsme se z nedostatku času podívat na sídliště za Dněprem, tam už to tak hezké určitě nebude, ale centrum je fajn a především spousta zajímavých památek. Byli jsme se podívat s kostele svatého Michaela, který je velkolepý a také jsme navštívili katedrálu svaté Sophie, která byla vskutku skvostná, především zvenku, uvnitř na mě působila dojmem jako by ji někdo celou vykradl a ponechal jen hlavní oltář. No ale rozhodně stojí za to vidět. Ve věži jsme již nebyli, tak snad příště.

Katedrála sv. Sophie, Kyjev, Ukrajina. Panorama z 8 snímků

Zvonice katedrály sv Sophie, Kyjev, Ukrajina. Panorama složeno z 6 snímků

Kyjevské metro

Už 14 let jezdím pražským metrem téměř denně, takže mohu srovnávat s jinými provozy podzemní dráhy ve světě. Kyjevské metro mě však dostalo. Zmíním se nejprve o eskalátorech, pak stanicích a následně vlacích. Eskalátory, které v Kyjevě mají jsou nám důvěrně známy například ze stanice Florenc. Stanice bych přirovnal Andělu. Většinou mramor, hezké osvětlení, kresby. Žádná moderna, ale estetické Jezdí tam jak vozy, které známe z linky B před rekonstrukcí, tak i novější. A nyní rozdílnosti od našeho metra.

Jezdí se tam na žetony, které vhazujete do turniketů – tam kde jsou, kde nejsou stojí člověk, který hlídá, zda tam skutečně cestující žetony hází. Jedna jízda stojí 4 hrivny, což je přibližně 4 koruny. Nelze se tedy divit, že metru chybí jakýkoliv automatický bezpečnostní systém a vlaky v každé stanici vypravuje výpravčí. To je asi největší kuriozita. Nechtěl jsem tam fotit a provokovat, ale za fotku výpravčího v metru to fakt stálo za to. Hluk při jízdě je 3x větší než na naši podzemní dráze, ale to už je vedlejší. Byl to zkrátka zážitek.

Majdan Nezaležnosti – náměstí Nezávislosti

Krátce? Mají tam hezkou fontánu a v Bille to smrdí hrozně rybami. Dobře, to by bylo moc rychlé. Ano tohle náměstí má něco do sebe, ale sehnat zde pohled náměstí je nadlidský úkol a minimálně my s Honzou jsme žádný nenašli. Smůla.

K večeru se vracíme na Botel stejnou cestou jakou jsme přišli a spát, protože druhý den nás čekal den D. Odjezd do Černobylu, návštěva Pripjati, noc v černobylském „hotelu“ (byla to spíše taková malá ubytovna) a následující den dětský tábor, aneb radar Duga. Pokračování příště…