Černobylský deník Cestování Seriály Výlety
Černobylský deník, část první
Datel
Na přelomu srpna a září jsme se s datlem Honzou vypravili do Černobylu a města Pripjať. Výlet to byl domluvený a rezervovaný již od dubna přes agenturu ChernobylWelcome. Pokud budete chtít kontakt nebo reference můžeme dodat. Mě i Honzu hrozně lákalo vidět naživo čtvrtý blok jaderné elektrárny, sarkofág a město duchů, jak se Pripjati říká.
Výlet nebyl zrovna levný, ale to asi není úplně součást tohoto povídání. Každopádně jsme na Ukrajinu jeli o den dříve, abychom si stihli prohlédnout Kyjev a několik památek v něm. Z Ruzyně (já vím už dávno Letiště Václava Havla) jsme odletěli ve středu kolem 23 hodiny večerní. Let byl klasický. Snad sto let starý Boing 737, málo místa, roztažený spolucestující (tím nemyslím Honzu), no zkrátka ty dvě hodiny letu se daly přetrpět.
Hledáme Botel
Legrace nastala už po vystoupení z letadla na letišti Boryspil. V půl druhé ráno MHD moc nejezdila a my se se potřebovali dostat k našemu Botelu na Dněpru, kousek od centra. Honza se nechal zlákat na první taxi za cenu 50 dolarů. To nechceš :-), ale co už. Řidíč moc nevěděl kde se loď nachází, ale my se spíše kochalinočním Kyjevem. Překvapil mě počet mostů a jejich barevné osvětlení, především v barvách Ukrajiny. Byl to hezký pohled. Po přibližně 20 minutách jsme dojeli na místo. Zrovna se tam točila nějaká reklama, všude plno lidí, zvukaři, osvětlovači, herci a režisér. Nápis na trupu lodi z boku jsme přehlídli, a tak jsme šli po nábřeží dál, až jsem došlo k jiné lodi. Ptali jsme se, kde se nachází naše loď a zjistili, že se musíme vrátit. Nakonec jsme loď našli. Vstoupili jsme dovnitř a hledáme někoho, kdo by nás ubytoval.
Budíme Ivana
Rozhlížíme se po lodní restauraci a spatříme otevřený notebook na stole a vedle něj na lavicí spící muž, kterého jsme přejmenovali na Ivana. Budíme jej. Asi po čtvrtém lehkém zatřepání se Ivan konečně probudil a my mu mohli vysvětlit, že se jdeme ubytovat. Měl velkou radost a protože očividně jen „hlídal“ loď šel probudit kolegyni, která měla také velkou radost.
Ta nás vedla nejprve jedno patro do podpalubí, pak druhé. Měl jsem již trochu obavy, protože všude byla tma a kdo ví, kdo by mohl číhat za rohem s palicí. Naštěstí nikdo nečíhal. Zavedla nás až do pokoje, rovnou si ubytování nechala zaplatit a odešla. Na můj dotaz zda chce pasy jen mávla rukou J No jasně, Ukrajina. Jdeme spát, protože jsou tři ráno a my jsme utahaní.
Prohlídka Kyjeva a především přejezd do Černobylu zase příště, máte se na co těšit Těšit se můžete mimo jiné i na anténu Duga, která byla pěkně nenasytná, co do spotřeby energie 🙂
POST YOUR COMMENTS