Černobylský deník Cestování Seriály Výlety
Černobylský deník – část třetí
Datel
V prvním a druhém dílu jsme navštívili Kyjev, nyní se pomalu přesuneme do Černobylu.
Ráno jsme v 7 hod připraveni na kyjevském nádraží, kde stanují bezdomovci viz foto ve článku pořízená z mobilu. Skupinka několika lidí již postává u KFC. Jsou zde lidé i z cestovní agentury a po chvilce organizace nastupujeme do cca 20 místných aut, či miniautobusů a vydáváme se na 120 kilometrovou štreku do Černobylu.
První kontrolní bod
Zabezpečená zóna se dělí na tři úseky. Ta první je nejvíce zabezpečená. Je zde i zákaz focení a jediné co si lze vyfotit jsou informační tabule. Každého, kdo prochází do zóny si kontrolují a prověřují jeho pas, který porovnávají se seznamem nahlášených účastníků. Nikdo nenahlášený se do zóny legální cestou nedostane. Lesem byste asi prošli, otázkou je, když vás někdo chytí co se stane…Vojáci na kontrolním stanovišti vypadají zlověstně a nesmlouvavě. Ještě že máme ukrajinskou průvodkyni hovořící anglicky a ještě že máme slovenskou průvodkyni hovořící slovensky, jinak bych se nedověděl nic, protože moje angličtina na úrovni „hello, how are you“ by zkrátka na výklad o Černobylu nestačila. No nic stydím se za sebe…
Takže jsme prošli kontrolou a jelo se dál. Po několika málo kilometrech zastavujeme u krajnice a jdeme se podívat do vesnice, která zmizela pod zelení. Příroda si vzala zpět, co ji patřilo. Domy, již nebylo ani vidět, a pokud ano byly do poloviny zanesené vrstvou hlíny a zarostlé stromy. Ostatně posuďte sami podle obrázků.
Vesnice před Černobylem (název si již nepamatuji), kterou postupně pohlcuje zpět příroda. Donedávna zde žila původní obyvatelka (bývalá učitelka), která i přes svůj pokročilý věk chodila denně do Černobylu pro zásoby 10 km tam a 10 zpět. V jejím domě se ještě nacházela peřina pod kterou spala a další věci denní potřeby. Dům jsem ale nefotil, přišlo mi to hloupé, když tam nedávno ta původní obyvatelka zemřela
Domy zanesené nánosem zeminy již přes hustou zeleň nejde téměř vidět. Smutný pohled na zbytky vesnice, která kdysi byla plná života. Od dubna 1986 se tam však zastavil čas….
Dveře už dávno vzal čas, nebo někdo z místních, kteří rabovali a odnášeli vše bez ohledu na kontaminaci…
Černobyl – a je to tady
Konečně zastavujeme u velkého „památníku“, který se snaží všichni jak na povel fotit. Fotíme také. Nedalo od cedule se nachází střed města Černobyl, kdy kdysi
Spíše ubytovna i když by se mnou datel Honza nesouhlasil. Na jednu noc se to dalo ale vydržet celkem pohodlně. Především tam bylo čisto, takže mé noční můry o špíně, švábech a štěnicích se ukázaly jako liché, naštěstí….
bydlelo na 15 tisíc lidí, dnes jsou zde stovky lidí ubytovaní, ale pracující především v jaderné elektrárně. Náš cíl cesty je „hotel“, jeden ze dvou, které v Černobylu jsou. Jde spíše o malou ubytovnu. Po chvilce zmatků dostáváme klíče od pokoje, kde není toaleta ani koupelna, okna nejsou otevřít, ale jinak je všude čisto. Sociální zařízení máme naštěstí na chodbě naproti, aspoň že tak. Wi-Fi jde zde také, byť pomalá.
Následuje oběd v takové jídelně, kde to příliš nevonělo. Na ubytovnu byly stoly obložené studenými pochutinami jako salámy, sýry, pečivo slané i sladké. Kuchařky přinesly jídlo – kuřecí závitek se sýrem a bramborovou kaší. Polívka byla uzená, docela se to dalo, ale nejsem správný člověk na posouzení, protože podle datla Honzy jsem hrozně vybíravý a nic mi nechutná. No a po jídle konečně vyrážíme do města duchů
Jak je to s radiací?
Pro všechny, kdo se chtějí podívat do Černobylu, ale mají strach z ozáření mám dobrou zprávu. Až na několik míst označených jako Hotspoty (poznáte je podle žluté cedulky se symbolem radiace) je úroveň radiace skutečně nízká a zdraví nezávadná. Ještě v minibusu jsme dostali dozimetr, který nám ukazoval průběžně úroveň radiace. Za celý pobyt jsme nabrali asi tolik radiace jako když jdete na jedno vyšetření rentgenem nebo absolvujete 10 hodinový let v letadle.
Památníky a muzeum
Nejprve se zastavujeme u několika památníků a cesty, kterou lemují cedulky vesnic, které musely být opuštěny a zlikvidovány. Bylo jich prý opravdu mnoho. Přesné číslo si nepamatuji a tak raději neuvádím, abych neuváděl v omyl. Můžeme si také prohlédnout stroje, které se podíleli na odklízení a likvidaci havárie. Některé stroje byly řízené na dálku, avšak radiace byla tak silná, že byly téměř nepoužitelné..
Něktérá technika se vám může zdát být dost miniaturní – to je ta ovládaná na dálku. Ovládání bohužel přes míru radiace nefungovalo, a tak museli být nasazeni do akce zejména lidé, kteří pak hromadně umírali na uzáření.
V dalším díle navštívíme školku při cestě do Pripjati, podíváme se z dálky k elektrárně a konečně vjedeme do města duchů.
POST YOUR COMMENTS