Někde na internetu jsem našel informaci, že film „Ona“ je docela dobrý. Našel jsem si tedy čas se na tento dvouhodinový snímek podívat a musím říct, že není jen dobrý, je totiž dost dobrý. A nejde jen o to, že se dospělý chlap zamiluje do svého operačního systému…

Film Ona má dva „hrdiny“ Je jim Theodor, který se zrovna rozvádí, již rok se svou ženou nežije a je, řekl bych zklamaný životem. Nemá náplň života krom dopisů, které píše za druhé. Toto zaměstnání je i jeho koníčkem.

Jednoho dne uvidí reklamu na chytrý operační systém s názvem OS1. Jde o OS, který je založen na bázi neuronových sítí. Podle reklamy by vám měl systém rozumět a přirozeně s vámi komunikovat.

Theodor neváhá a OS vyzkouší. Po instalaci se ozve příjemný hlas, který se představí jako Samantha. Jméno si OS vybral sám, uživatel jen v konfiguraci řekl, že chce, aby hlas byl ženský. Samantha je vtipná, umí dobře komunikovat, je veselá a především je téměř lidská. A to po všech stránkách.

Samantha jako operační systém je něčím, jako člověkem bez těla. Má vlastní pocity, strach, bolest, radost, vztek, pýchu, prožívá rozkoš, zkrátka má všechny city a pocity jako člověk. A stejně jako člověk je umí vyjádřit a s Theodorem umí komunikovat velice zajímavě. A tak není divu, že se do tohoto OS Theodor zamiluje. V podstatě se mu nedivím, zamiloval bych se asi také, protože Samantha byla fakt úžasná.

Společně s tím ale pak přicházejí na řadu běžné věci jako je první hádka, žárlení, pokus Samanthy „použít“ tělo člověka, aby Theodorovi byla blíže a nakonec odcizení.

A zde je největší síla filmu Ona. Režisér vám nevnucuje svůj morální názor na to, že je divné mít vztah člověka s operačním systémem na této úrovni. Nikoho za to nesoudí, ani to ve filmu nikdo nerozebírá, jde zde o něco úplně jiného.

Tím, že má Samantha city jako skutečný člověk, můžete si paralelně představit, že s Theodorem opravdu chodí skutečný člověk. Zde už je analogie s člověkem přímo do oka bijící a začíná v podstatě drama, které ale není dramatem do hloubky. Ne, rozebírá se zde daleko povrchnější téma jako jsou city a jejich vyjádření na základní úrovni.

Do filmu jsem se dokázal velmi dobře vcítit a myslím, že nebudu sám, protože podobný problém se sdělováním citů jako má Theodor má hodně lidí včetně mě. Když se Theodor trápil, nedokázal své virtuální přítelkyni vyjádřit, co jej vlastně trápí. V tuto chvíli je již úplně jedno, zda byla Samantha člověk nebo ne, protože šlo o Theoroda a jeho vyjádření citů, které cítil. Navíc stále miloval svou bývalou ženu, myslel na ni a přehrával si vzpomínky z jejich společného života. Taková věc komplikuje poněkud situaci.

Film obsahuje scénu, kdy je Samatha jako OS nedostupná a Theodor o ni dostane velký strach, neví co se děje, začne se chovat opravdu hystericky. Poté, co se Samatha vrátí, vysvětlí, že prováděla jen update. Je to myslím velmi zajímavá scéna, která ukazuje, že se člověk může stát závislý na něčem ne zcela reálném. Současně v této scéně je vyjádřená síla vztahu Theodora a Samanthy.

Především však vás film donutí přemýšlet. Ne nad tím, zda co se tam děje je reálné nebo nad technickým provedením, jak Samatha s Theororem komunikuje, to asi vůbec řešit nebudete. Spíše jsem po skončení filmu přemýšlel sám nad sebou. Otevřelo se ve mě spousta otázek. Například o tom, jaký jsem, kam směřuji, jak se chovám k sobě a ostatním lidem a podobně. V tomto je největší síla tohoto filmu a příběh v virtuální partnerkou je v podstatě jen nástrojem, jak tyto otázky otevřít, příběh je jen jakýmsi obalem proto, abyste mohli přemýšlet sami nad sebou a nad svým životem.

Film Ona osloví především citlivější povahy, pokud jste citový „pařez“ asi moc vás film bavit nebude, neboť technické provedení je velmi jednoduché. Pár animací v počítači a jinak hlas Samanthy který je slyšet zkrátka tam, kde je zrovna třeba. To zrovna moc neoslní a pokud se v tom budete hrabat po technické stránce tak…film asi vypnete po 20 minutách.

Pro všechny ostatní je Ona velmi zajímavý film, který vám doslova udělá díru do hlavy, rozvíří vaše emoce a donutí vás přemýšlet. Mimo jiné vám umožní udělat si vlastní názor na morální stránku věci – tedy vztah člověka s operačním systémem byť tvářícím se jako člověk. Zde vám tvůrci nechali naprosto otevřené dveře, aniž by vás něčím ovlivnili, takže je jen čistě na vás, jaký názor si uděláte.

Jedno je jasné. Nepřítomnost fyzické osoby by mi vadila stejně tak jako nemožnost založit rodinu. Na druhou stranu nad tím Theodor z počátku asi nepřemýšlel a vše mu docházelo postupně, stejně jako Samantha zjistila, že ani pro ní není takový vztah ideální.

Doporučení filmu je jednoznačné. Na ČSFD má film 76%, takže se lidem líbí. Na druhou stranu Blade Runner má 78% a film mě nebavil, takže asi na tohle spoléhat úplně nejde.