Seriály Společnost
Jak jsem se stal tátou 1 díl
Moje žena mě už loni na jaře varovala, že o prázdninách chce počít dítě. No co, dům je již postavený, stromů jsme zasadili rovnou několik, tak asi přišel správný čas na to naplánovat mimino. Sice se toho trochu bojím, zda budu správný táta, zda budu umět vychovávat dítě správně, abych nebyl moc přísný a nebo naopak moc hodný. Mám také obavy z dnešní mládeže, aby se dítě nechytlo špatné party, aby se dobře učilo a neztratilo se ve světě, nebralo drogy a podobně. Zkrátka asi obavy každého budoucího rodiče. Současně je jasné, že s dítětem zažijete mnoho legrace, aby se jazýčky vah vyvážily.
Bude to kluk nebo holka?
Jestli vás zajímá, zda jsem měl radost či ne, tak vlastně ani nevím co odpovědět. Zkrátka to přišlo, bylo to plánované a hotovo. Od té doby, co žena zjistila, že je těhotná se u nás začalo kupit dětské oblečení a na chodbě, kde máme boty se objevilo několik párů mini botiček. Hmm to je pěkné, mimino ještě ani není narozeno, ale už se roztahuje s botama.
Jak postupně manželce rostlo břicho, začala se z okolí množit otázka, co to bude. Moje odpověď byla vždy stejná: „Doufám, že člověk“. Tajně, ale vlastně i netajně jsem spíše chtěl, aby to byla holka. Důvod je především ten, že kluci jako děti jsou hlavně z počátku dost zabrždění, holky jsou většinou o dost napřed. Mít kluka by mělo jisté výhody jako třeba zájem o auta, hokej a vůbec klučičí věci.
Ono samozřejmě k tomu lze vést i holku, ale zase bych nerad, abych vychoval holku, která bude štípat dříví, stavět pergoly a jezdit na tuning srazy. Holka by dle mého měla být více holčičí s holčičími zájmy, ale žádná barbie, to zase ne. Třeba když bude mít ráda hokej, bude to fajn, ale asi bych nerad, kdyby ho chtěla hrát.
No ale to jsem odbočil úplně mimo. Zkrátka kluk nebo holka je v podstatě jedno, hlavně ať je dítě zdravé (to říkají všichni, je to klišé, ale je to pravda že).
Dítě pomalu ale jistě rostlo v břiše a po několika měsících již bylo jasné, že to bude holka. Během tohoto období manželka samozřejmě chodila na různá vyšetření, ultrazvuky a podobně. Zjistilo se, že má dítě malou hlavičku k poměru k tělu. Ale dohnala to. Pak měla zase malou váhu podle tabulek ale i to dohnala.
Ve správný čas se v břiše otočila hlavou dolů.
Když bylo mistrovství světa v hokeji tak fandila kopáním v břichu, takže to vypadá, že hokej se jí líbí 🙂
Jak se bude jmenovat?
Když mimino rostlo v břiše byl čas vybrat jméno. Variant bylo několik, výběr jsme zúžili na dvě jména a to Barbora a Josefína, nakonec i proto, že děda byl Josef vyhrála Josefína. Kdyby to byl náhodou kluk vybrali jsme jméno Maxim, zkráceně Max.
Celé těhotenství v pohybu
Některé těhotné ženy se cítí v těhotenství velmi špatně, propadají různým náladám a ke konci už prakticky nikam než k lékaři nechodí. Manželka neměla na takové věci čas. Celé těhotenství mi pomáhala na zahradě. Natírala, přidržovala, podávala a podobné lehké práce, které ji denně držely v pohybu, takže i kdyby chtěla urychlit porod nějakým náhlým pohybem nešlo to, protože tělo bylo na denní pohyb zvyklé.
Den D
Přišlo to o dva dny dříve než byl plán. Ráno si vstávám do práce jako každý den kolem 5 hodiny ranní. Probudila se i žena, která se normálně se mnou nebudí. Po chvíli zjistila, že ji praskla voda.No výborně, cestou do práce tě hodím do porodnice povídám. Po cestě ji začaly kontrakce po cca 3 minutách. Sedadlo pod ní bylo úplně mokré. Když jsme přijeli do porodnice, tak se vše uklidnilo. Po chvíli čekání a úvodním vyšetření mi řekli, že rodit jen tak hned nebude až e můžu klidně do práce.

To jsem byl docela rád, takže jsem jel do práce. Celý den měla kontrakce v delších nebo kratších intervalech. Večer kolem 19:15 jsem z práce přijel do porodnice, už byla na „hekárně“ a kontrakce měla kolem 4 minut.
Sestra jí nahřála rýži aby si dávala na břicho. Na hekárně již po ni chtěla aby rovnou tlačíla a připravila se. Na poslední hodinku dostala do kapačky glukózu a napojili ji na monitor. Chodila, hekala a nakonec už byl čas jít na sál. Došli jsme tam a po chvíli po nás dorazil doktor. Manželka několikrát zatlačila a Josefína vlétla doktorovi do připravené náruče.Celé to trvalo maximálně 12 minut, možná ani ne.
V jednu chvíli měla úplně fialovou barvu stejně jako manželka. Ani jedné se v tu chvíli nedostávalo vzduchu. Poté, co přestřihli Josefíně pupeční šňůru ji na okamžik dali matce a pak ji vzali na umytí, zvážení a změření. Byl jsem u toho přítomný. Josefína sice křičela, ale nebyl to opravdový pláč, brečela jen aby se neřeklo a tlačila to až z paty, ale jen chvilku. Když byla oblečená, tak se uklidnila a za chvíli ji už máma měla u sebe. Ve chvíli, kdy Josefína vycítila přítomnost matky usmála se. To byl hezký okamžik. Zřejmě byla ráda, že už je na světě a že už to má za sebou.
1 Comment
Pingback
http://datlujeme.cz/jak-jsem-se-stal-tatou-2-dil/