Jak jsem se stal tátou 2. díl
Datel
Kdo jste nečetl první díl tohoto seriálu, tak můžete tak učinit na tomto odkazu. Ti ostatní vědí, že se nám narodila holka, Josefína.
Hned z kraje musím říct, že toto nebude asi čtení pro ženy, dívky, holky, protože nejsem typ, co bych psal o tom, jak „Krásně rosteme“, jak „Jsme se krásně vykakali“ a podobné stavby vět, které nacházím bohužel na Facebooku každý den a které zdárně rychlím tempem přeskakuji. Beru to prostě z té stránky chlapa, který to zase vnímá trochu jinak.
První týden s manželkou doma
Poté, co jsem ženu i s Josefínou přivezl z porodnice jsem si naplánoval týden dovolené. Nevyužil jsem sice onu otcovskou dovolenou, nebo jak se to nazývá už z toho důvodu, že pobíráte jen 60% průměrné mzdy. Zato, když si vezmu řádnou dovolenou, tak je to vždy na výplatě znát v pozitivním duchu, ale o tom tento článek není.
První týden jsem doma pomáhal ženě s běžnými pracemi jako je vaření, chystání snídaně, večeře a podobně. Josefína sice byla už od narození hodné dítě, ale přeci jen je asi pomoc na místě, protože žena mimino kojila už nevím asi co dvě hodiny a v noci také, takže nebyla moc vyspaná. Na druhou stranu tím, že Josefína je sice od narození živé, ale velmi hodné dítě, tak to nebyla taková hrůza.
Mimino pro začátečníky
Josefína je takové mimino pro začátečníky. Poté, co jsem začal chodit do práce, tak ji vidím jen o víkendu, protože v týdnu, když přijdu večer domů tak už spí. Tento měsíc ji bude 5 měsíců a naučila se toho poměrně hodně.
Hlavu držela sama už v jednom týdnu a ve třech měsících se z břicha uměla překulit na záda. Také ji velmi baví hrazda, kde má hračky s kterými si hraje. Buď si je olizuje, žužlá nebo do nich bouchá či kope. Naučila se otáčet tím, že se nadzvedne a pootočí, takže se na zemi točí jako minutová ručička na hodinách, jen to umí mnohem rychleji.
Už také bere věci do ruky a umí si je i sama podat, když chce. Snaží se si sednout a až dělá dost pokroky zatím se ji to úplně nedaří. Zato když se dá na břicho a dá se před ní hračka, tak se k ní nějakým záhadným kolébáním doplazí po čtyrech, ale úplně 100% lezení to zatím není Je hrozně živá, neustále kope nohama, vrtí sebou a tím pádem ani netrpí na prdíky a podobné věci. S tím absolutně nemá problém.
Samozřejmě už vnímá věci okolo sebe, což byl ze začátku dost problém, protože se u krmení nechala velmi rozptylovat okolím a stačilo, abych přišel do místnosti a bylo po jídle. Stejně tak ji zažala bavit televize. Naštěstí asi po třech týdnech už se to uklidnilo a teď ji od jídla jen tak něco nevyruší, ale dělá stále větší či menší přestávky a samozřejmě se začala u jídla vztekat, když mléko neteče dost rychle, nebo když se musí sama snažit tahat.
Jídlo, spaní, koupání
Josefína teď jí pravidelně co tři hodiny, v noci většinou až po 4 hodinách nebo i pěti. Na váze přibírá, takže není důvod něco měnit. Teď má okolo 63 centimetrů a váží okolo 5,5 Kg.
Manželka ji nastolila pevný režim, takže se budí okolo 6 hodiny ráno, nají se, pak si hraje a okolo 7 ráno jde zase spát na na 2 hodinky. Pak si zase tak hodinku hraje, dostane jídlo a jde spát. Tak to probíhá až do půl 6 do večera, kdy se pomalu začíná koupat – miluje vodu – čvachtá se tam, směje se a cáká vodu z vaničky všude kolem. Jen když je hodně unavená, tak po chvilce i ve vodě načne trochu brečet, protože už zkrátka chce spát. Po koupání ještě jídlo a pak spát.
Spí sama bez uspávání
Od prvního dne jsme ji učili, že spát bude v postýlce ve svém pokoji. Takže ji tam položíme. Ona chvíli brečí, což je její takový protest a do deseti minut většinou usne. Když ne, jdeme tam a podle situace ji pohladíme, řekneme pohádku a když brečí dost, tak se na chvilku třeba 5 minut vezme na ruce a poté se opět položí zpět do postýlky. Má tam svítícího delfína a i když hned nespí, tak na něj fascinovaně kouká. Nebo si hraje s rukama. Dudlík od narození moc nemusí, spíše vůbec, vyplivne ho pryč a bylo jen pár dní, kdy s nim dokázala usnout. Daleko raději si cucá prsty, nejlépe celou ruku.
Občas si také jen pro sebe něco povídí.
Asi ve třech měsících začala říkat nesmyslná slova jako že „mluví“ a dokázala tak žvanit pěkně dlouho. Teď ale poslední měsíc místo „mluvení“ spíše piští. Pištění ji docela baví, méně už však mě.
Hrát si vydrží s hrazdou opravdu dlouho, jen se ji musí občas měnit hračky za jiné, aby to pro ni stále byla zábava. Nejraději má dinosaura, který v sobě obsahuje hrací strojek. Jenže mechanismus je natahovací a když dohraje, tak začne dávat Josefína najevo, že jej chce spustit znova a protože natahování jde dost ztuha není v jejich silách si pomoci sama.
Rozesmátý smíšek
Naše dcera vypadá jako spokojené dítě, protože se prakticky pořád usmívá nebo směje. Jdu ji po probuzení vyzvednout z postýlky směje se, nese jí máma do postýlky staví se u mě a Josefína se začne culit a směje se i tomu, že si kýchne. Ač veselá, tak už od prvního dne vzdychá. Takový ten povzdech „Ach jo“, zajímavé. Má často škytavku, i když ji není zima, ale to má po mámě.
Někdy se umí také hezky vztekat a musíme na ni zvýšit hlas, aby se uklidnila. Na zvýšený hlas reaguje většinou tak, že se uklidní, asi už chápe, že zlobí.
Na jízdu má zabudovaný gyroskop
Trochu trápení je její spaní v kočáru. Usne docela po krátké době projížďky, ale málokdy vydrží spát, když kočár zastaví. Někdy se stane, že v nepohybujícím se kočáru usne na 30 minut a zřídka na 1 nebo dvě, ale spíše má zabudovaný gyroskop a jak se zastaví, tak se probudí a brečí. To stejné má v autě. Vůbec ji nevadí jezdit v autě, ale musí se jet. Kolony nejsou pro ní, to řve a na spánek nemám náladu, jakmile se však kolona rozjede, Josefína nejprve pozoruje co se děje venku a pak usne. Zvládne v pohodě i 300 km trasu bez jediného vzlyku – ale musí se jet .-)
Tak to by mohlo být pro tentokrát všechno, uvidíme za dalších 4 měsíce, jaký bude vývoj, co bude umět Josefína nového a jak se ji bude dařit.
POST YOUR COMMENTS