Jak jsem se stal tátou 6. díl
Naposled jsem psal, když měla Josefína rok a půl. Nyní už má dva roky a měsíc a tak je čas na další článek. Opět se posunula ve vývoji, takže je s ní stále větší sranda.
Táta v práci, v Praze
Tohle už umí říct, byť trochu zkomoleně. Když říká, že táta pracuje umí to i doprovodit vizuálně prsty, kdy naznačuje ťukání na klávesnici a mluvení do telefonu. Je vidět, že můj dvouměsíční Home office se na ni docela podepsal a že si všímá co v té pracovně dělám, že hodně píšu na klávesnici a hodně telefonuji (byly to porady přes Teamsy, ale to je ji asi fuk)
Kromě toho, že ví, že je táta v práci umí také spoustu jiných slov a už skoro vět. Třeba když hledá svého plyšového psa, tak volá „Hektore, kde jsi“, nebo když hledá svou plínu na spaní, kterou si přetahuje přes hlavu tak volá „Plína kde je“ Naučila se už opakovat slova a většinu z nich říká i sama bez opakování třeba „pes“, „prší“, „čaj“, „mlíko“, „džus“, „rajče“, „babí“, „děda“ a mnoho dalších slov. co se týká opakování slov, které slyší tak nejenže je opakuje, ale i dost dobře ví, co všechno znamená. Učí se postupně opakovat slova básničky a už nás doplňuje, když ji básničku říkáme.
Naučila se také říkat „Ahoj“ a to mě hrozně překvapilo, když jsem ráno ležel, v posteli, ona přišla ze svého pokoje a povídá „Ahoj“. Bylo to dost legrační.
Stává se samostatnou
Čím dál tím víc se kromě mluvení učí také sama oblíkat, umývat, čistit si zuby a také si sama hrát. Stejně jako ostatní děti má velkou představivost, takže když „vaří“ ve své kuchyňce, výsledkem je „čaj“ – tedy chápejte v kterém je dřevěná kostka, plastový brambor a lžička. Je to výborný čaj. Takto se zabaví na dost dlouho a když táta nemá čas a máma vaří, tak ji nic jiného nezbývá, než si hrát sama.
Má nově trampolínu, takže dost času tráví skákáním na ni. Když ji to nebaví jde si do svého plastového domečku, který má na zahradě a tam si hraje. Když prší dokáže se zabavit i sama. ale stala se dost ukňouranou a kdykoliv jí cokoliv nejde volá „mamííí“ to nebývalo, snad si zase odvykne.
Když ji řekneme, ať talířek od večeře dá na linku, tak to udělá, ale ještě předtím z něj vysype drobky do koše. To dokládá jen to, že si všímá co děláme a jak to děláme a snaží se to opakovat, což je vlastně dobře, protože děláme právě to, co chceme, aby dělala také. I když ne vždy se člověk uhlídá.
Spaní je pořád v pohodě
Sice má ještě postýlku, ale přední část již nemá, takže může kdykoliv se zvednout z postele a přijít k nám. to se stalo asi dvakrát zatím, kdy v plné výbavě s plyšákem, plínou a svítícím delfínem v noci přišla. Jinak spí relativně dobře.
Usíná sama, jdeme jí dát do postýlky, dáme dobrou noc, já s ní ještě povykládám chvilku a pak se rozloučím a jdeme pryč. Spát chodí kolem půl 8. to se nezměnilo. Někdy usne hned, jindy až třeba za hodinu a tu hodinu, kdy nemůže spát si tam sama povídá. Záleží dost na tom, jak je unavená. Ráno do nedávna vstávala okolo půl 87 až 8 hodiny, ale teď z nějakého důvodu vstává už po 6 hodině, ale příjde do postele a tam s námi ještě vydrží – tedy se mnou jen o víkendu, v týdnu jsem už mimo domov v tento čas.
Hodná na ostatní děti
Co je moc príma, že při styku s ostatními dětmi je velmi hodná a děti nebije, nestrká ani jim nijak neubližuje. To jsme ji učili, že to se nedělá. Když ji nějaké dítě zlobí tak místo toho piští, že se ji to nelíbí. Ale dětem neubližuje a dokáže jim půjčit i své nejoblíbenější hračky. I když teď o nich začala říkat „Moje“. Tak ji učíme, že sice jsou její, ale měla by je půjčit, když si s nimi někdo chce hrát, tak uvidíme. Na otázku „Jak se jmenuješ?“ jsem ji naučili říkat „Pepí“ aby to měla jednoduchý, ale nakonec si sama začala říkat „Inka“. Vždycky si prstem ukazuje na sebe a říká „Já Inka“. To je pak taky docela legrace.
Co se týká jídla, je pořád velký jedlík, ale už se u ní projevují chutě ve smyslu že dneska mám chuť na tohle, ale druhý den už to nejí, protože to má chuť zase na něco jiného. Ale chuť do jídla ji rozhodně nechybí, jsou však dny, kdy prostě toho moc nesní. Co má ráda, tak ukusovat tátovi z talíře a nevadí ani když je to trochu pikantní. Čaje mám večer dva. Jeden piju společně s Josefínou a druhý pak v klidu až když je v posteli, protože z toho prvního my nic moc nezbude. Jak by jo, když je sladký s citronem.
Kromě tohoto cukru v čaji se ale snažíme nic moc sladkýho ji nedávat, ale člověk se tomu nevyhne občas, když se ale někdo ptá, co dovézt, tak preferujeme ovoce přes sladkým.
A to je asi vše, co mě dneska napadá k naši Josefíně. Budiž dlouho tak šťastná a bezstarostná jako je teď.
POST YOUR COMMENTS