Mňága a Žďorp – krásná oslava třicetin v Karlíně
Datel
Moje nejoblíbenější kapela Mňága a Žďorp, kterou poslouchám pouhých 18 let, oslavila v úterý krásným koncertem ve Foru Karlín svých 30 let. Byl jsem v první brázdě, tak vám mohu zprostředkovat zážitek.
Doors od 18 hodin
Upřímně se mi ten den moc nechtělo. Kvůli koncertu jsem si vzal půl den dovolené a následující den jsem dovolenkoval celý den (návštěva úřadů apod.). Před Forem jsme s manželkou byli okolo 17:30. Už v tuto dobu tam postávalo hodně lidí. Pořadatelé nás zahnali za hrazení, kde jsme vytvořili pěkný štrúdl, i když určitě to později bylo o dost horší. Po rychlém odevzdání bund a batohů do šatny jsme se hrnuli k pódiu. Naštěstí se ještě místečko našlo.
Pódiem proletěla Mucha
První úkol splněn. Čekaly nás dvě dlouhé hodiny do začátku koncertu. Přemítal jsem, zda se mi koncert bude líbit. Fili sliboval hodně hostů a já měl strach, aby se koncert nenesl ve znamení právě hostů a kapela nezanikla. Jak se později ukázalo, mé obavy byli liché. Po zhruba hodině čekání se Forum Karlín plnilo rychlým tempem. Na pódiu se objevila Nikola Mucha jako předkapela. Ta holka je docela zvláštní, svým způsobem potrhlá, zajímavá a uječená. I když podle svých slov neječí, ale zpívá J Písničky byly docela fajn, i když možná někdy působily dost lacině. První píseň s názvem „Semeno“, pak mě pobavila píseň „Pán Píča“ a na další názvy si nevzpomínám. Přibližně 6 nebo 8 písní.
Mňága, Mňága
Po sklizení nástrojů Nikoli Muchy a provedení revize hudebního nářadí a všech přítomných kabelů zha hlučného skandování „Mňága, Mňága“ se konečně na pódiu objevila vytoužená Mňága a Žďorp. Četl jsem v rozhovoru, že by rád Fili začal koncert něčím netradičním, třeba písní „Něgdy“, a tak jsem byl zvědav, co kapela zvolí. Byl jsem trochu překvapen, když první písní byla tradičně první píseň: “Písnička pro tebe“ Už několik let je tato píseň zahajovací a je to pochopitelné. Všichni ji totiž velice dobře znají, a tak se mohou hned přidat.
Mucha a další hosté
Fili ve svých rozhovorech tvrdil, že by rád z nové desky „Třínohý pes“ zahrál na koncertu všechny písně. Bohužel se tak nestalo. Chyběla píseň „Na krku mám závaží pár“ nebo třeba „Architekti vlastní zkázy“, „Apoštol chaosu a zmatku“, a možná i další písně, ale to nevadilo. Bylo skvělé z první řady sledovat, jak so to 
celá kapela užívá. Fili byl rozzářený jako měsíček, Martin Knor hrál divadýlko a celé si to také moc užíval (dokonce v části, kdy fanoušci přáli Mňáze mu ukápla i slza – ale o tom později) a Neky byl tradičně skvělý.
A pak zde byly hosté. Tomáš Klus vystoupil se svou verzí Salám banán, Fanda Holý doprovázel kabelu skoro vždy na autoharfu (mimochodem velmi zajímavý nástroj) a objevil se i Vladimír Merta od kterého jsem poprvé v originále slyšel píseň, kterou Mňága přezpívala „Chtít chytit vítr.“ Originál je moc hezký, ale to víte, člověk so zvykl na Filiho podání takže…
Večer to byl opravdu skvělý a mě také občas tekly slzy radostí z toho, jak si to celá kapela užívá. Viděl jsme tu spoustu energie, harmonie a přátelství mezi kluky. K tomu ještě skvělý zvuk. Někde jsem četl, že mezi písněmi bylo dost hluchých mezer. Bylo a co? Mě to nevadilo, aspoň měl Fili prostor vyjádřit se a vždy vymyslel něco skvělého. Křtila se deska „Třínohý pes“ i Zpěvník, který už máme doma a křila se i album „Made in Valmez“, které bylo vydáno na vynilu.
Během večera zazněly ty největší hity např. „Hodinový hotel“, „17B“, „spaste svoje duše“, „I cesta může být cíl“, „Nejlíp jim bylo“, a také koncertová verze „Ne, teď ne“, kterou Tibík vždy začíná saxem pod pódiem. Četl jsem nějakou recenzi, kde se to autorovi moc líbilo. Je vidět, že to není fanoušek Mňágy, protože kdyby byl, tak by to dávno znal a nic jiného už by ani nečekal. Večer krásně ubíhal, kapela hrála další poslední písničky, děkovala, klaněla se, odcházela a opět se vracela, aby zahrála další písně.
Hodně štěstí milá Mňágo, hodně štěstí, zdraví
Právě tohle zaznělo v jednom okamžiku, kdy se kapela opět schovala pod pódium. Dvě fanynky vyskočily na pódium řekli pár slov a pak nabité Forum Karlín 
zazpívalo přání kapele k třicátým narozeninám Hodně štěstí, zdraví. Byl to krásný okamžik, protože se podle reakcí kluků z kapely zdálo, že to z nich nikdo nečekal. Martinovi ukápla slza a zbytek kapely byl docela slušně nalomený a neměl k slzám daleko. Byl to neskutečně krásný okamžik, kdy jsme my fanoušci, také mohli aspoň jednou dát něco své oblíbené kapele. Od fanynek kapela dostala „Zápisky fanoušků“. I když jsem se na nich nepodílel (nevěděl jsem, že vůbec existují) měl jsem velkou radost.
Moc krásný koncert
Celkový zážitek je skvělý. Pamatuji si koncerty, kdy to Petra moc nebavilo, ale to už je několik let zpět. Myslím, že tím, jak je starší už toliko neřeší lásku ani ty hovadiny okolo a bere věci jak jsou. Tím pádem jsme sice přišli o depresivní písně typu „Miluju tě, nenávidím tě, nechápu tě, chci tě“ nebo „Nedotýkej se mě, nedívej se na mě, nemluv na mě, zůstaň se mnou,“ ale to nevadí. S Mňágou stárneme i my fanoušci a pozoruji i na sobě, že přesně se už dostávám do stavu, kdy zkrátka utápět se v depresích je ztracený čas, který lze prožít jinak a mnohem lépe. Tím chci říct, že i nové písně jsou skvělé, jiné než když bývali dříve, ale je to pochopitelné, protože se člověk mění a většinou k lepšímu a v tomto případě to platí pro celou kapelu. Zkrátka zraje jako víno.
Jen jsem moc zvědav, zda na Mňágu budeme chodit i po dvaceti letech. Tedy ne že bych nešel, ale zda kapela bude ještě hrát. Přál bych klukům, aby hráli dalších 30 let a především, aby jim vydrželo přátelství, které mezi sebou mají. Ale hlavně, aby všem vydrželo zdraví a kapela mohla hrát v tomto složení mnoho dalších let.
Omlouvám se, že součástí článku nejsou fotografie. Nechtěl jsem tentokrát fotit, chtěl jsem si koncert užít, a tak jsem nechal přístroj doma. Jako úvodní foto dávám jednu starší. Fotografie přiložené k článků jsou pouze odkazy na fotografie autorů hudebních serverů.
Milá Mňágo, ještě jednou vše nejlepší k třicetinám.
POST YOUR COMMENTS