Překrásný klášterní komplex Rosa Coeli padne do oka každému
V jihomoravském kraji najdeme malé městečko s názvem Dolní Kounice, které až překvapí hustotou památek a chráněných staveb. V Dolních Kounicích najdeme ledacos – od synagogy a židovského hřbitova přes měšťanské domy a několik kostelů až po zámek a klášter. My se však v dnešním článku budeme věnovat pouze historii kounického kláštera s překrásným názvem Rosa Coeli (Růže nebes), jeho areálu a staveb s ním spojeným. A že bude panečku o čem číst. Vždyť zdejší zřícenina kostela a některých klášterních budov patří k tomu nejkrásnějšímu a nejtajemnějšímu, co u nás máme. A ani se o těchto národních kulturních památkách příliš neví.
Provizorní stavby byly honosně přestavěny ve 14. století
Již samotné založení kláštera má své kouzlo. Postaral se o to podle kroniky moravský velmož Vilém, aby odčinil škody způsobené jeho vojenskými výpady. Stát se tak mělo roku 1181. Vilém se tehdy spojil s želivskými premonstráty a společně vybudovali jakýsi provizorní klášter, aby se v něm mohla komunita premonstrátek rychle usídlit. Pořádných vznešených staveb se ale premonstrátky dočkaly před polovinou 14. století, kdy byl celý klášter přebudován a v podstatě vystavěn. Původní uspořádání provizorního kláštera tím pádem ani není známo.
Nejhonosnější stavbou z doby přestavby je jednoznačně gotický kostel, který je i dnes dominantou. V současnosti je z něj ale dech beroucí zřícenina. Vystavěna byla kromě kostela také přilehlá kvadratura s tradičním rajským dvorem. Tou dobou se začalo stavět také na blízkém návrší, kde byl zhotoven klášterní hrad, dnes krásný zámek Dolní Kounice. (Hrad se dočkal přestavby později po zrušení kláštera v 16. a 17. století a vystřídal mnoho majitelů.)
Areál je volně přístupný
Je možné, že nové budovy dohnala zkáza dříve, než se čekalo. Některé kroniky uvádí, že byl klášter za husitských válek vypálen, ale nelze to doložit jistě. Faktem ale je, že byl klášter v 15. století po dřívějším zadlužení hospodářsky stabilizován a dále vzkvétal. Úpadek začal na začátku 16. století, když čelní představitel kláštera, probošt Martin Göschl, přestoupil na luteránskou víru a oženil se s jednou z jeptišek. To byla rána také pro další členy kláštera. Morálka značně uvadla a postupně klášter zanikl.
Areál kláštera si vzal pod křídla Ferdinand I. Habsburský, ale ten jej z počátku pouze zastavoval. Později jej prodal místokancléři Českého království Jiřímu Žabkovi, který v klášterním kostele zřídil rodinnou hrobku. Jiskřička naděje pro klášter svitla na přelomu 17. a 18 století, kdy jej odkoupili strahovští premonstráti a pokusili se jej obnovit, ale jejich plány vzaly za své s požárem v roce 1703. Kromě obytných budov, které byly později opraveny a dále užívány pro světské účely, klášter s kostelem chátral. Ve 20. století proběhly v areálu restaurátorské a zabezpečovací práce a areál byl volně zpřístupněn. Dnes je místními hojně vyhledáván pro svou příjemnou atmosféru.
- Foto 1: Dominik Tefert, licensed: Public domain
- Foto 2: Tom Head, licensed: Creative Commons
POST YOUR COMMENTS