Terry Goodkind – Kamenné obležení – recenze knihy
Na jednu stranu si říkám, kdo proboha tohle může ještě číst? Vždyť jsme to už stokrát viděli a dostali to stejné už v předchozích dílech Meče pravdy požehnaně, a přesto, myslím, že jde pořád o dost zajímavé čtení.
Co mi na Kamenném obležení vadí
Začnu negativy, ať je mám z krku a mohu psát pak ty pozitivní věci. Od Terryho Goodkinda mám přečteno 18 knih a Kamenné obležení je kniha 19 a musím říct, že ač Richard už v knihách není je to stále dokola. Vysvětlování již mnohokrát vysvětleného, opakování již několikrát řečeného a jasného. A také věčné moralizování. Mám pocit, jako by Terry jednoznačně předkládal čtenáři jednoznačné zlo a pak jednoznačné dobro. Jednak každý čtenář si musí udělat obrázek sám a nikdy nic na světě není přece černobílé.
Teď pozor, bude spojler 2 odstavce –> Terry Goodkind si docela zjednodušuje situaci, kdy jednotlivé postavy vůbec neřeší, že by každá mluvila jiným jazykem. Domluví se spolu perfektně obyvatelé Iĺdakaru s Norukajskými piráty, stejně tak dobře se probudí s 1500 let starou armádou, která se probudila ze zkamenění.
V knize se sice vyskytuje několikrát zmínka o Richardovi, jak on dal do pořádku svět, když to zjednodušším. Ale ani na jedné z 487 stránek není uvedena Kahlan, která přeci také stála po jeho boku a vybojovala nemálo bitev. Na ni se zkrátka úplně zapomnělo, ne že by mi tak chyběla, ale přijde mi to dost divné. Další věcí, je zmínka a srdcových psech, které zaútočili na pumu Nicci, ale dál o nich již ani zmínka. Nezjistíme tedy, zda došlo k znovu protržení opony, nebo kde se vlastně vzali, třeba si ti autor nechává až na další díl. <–konec spojleru.
Pozitiva převládají
Navzdory předchozím odstavcům jsem se fakt bavil. Stojí asi za tím to, že je kniha vyprávěná z pohledu několika osob. Jak Nicci nebo Nathana, tak mladého farmáře Bannona. Dále pak vládkyně Thory, kdysi vrchního čaroděje Maxima, Norukajského krále Grieva, čaroděje Renna, jenž šel hledat bájné Skalní město. Potkáme zde i staré známé osoby z Meče pravdy, ale také známé, které jsme poznali až při putování Nathana a Nicci starým světem. To vyprávění z několika pohledů je příčinou toho, že seš podíváte na kolik míst současně a čtení vás baví a hlavně nutí obracet stránky dál.
Ano, celková propracovanost není jako u Athonhy Ryana a už vůbec ne jako u Kevina Hearneho. (srovnávám, protože jsem v nedávné době dočetl právě knihy od obou zmíněných autorů) Proti nim, je to vše nějaké jednodušší, plošší, přesto stejně zábavné. Prostě to ubíhá nádherně a konec se blíží rychleji, než byste řekli Kamenná armáda.
Třetí kniha Sestry temnot Nicci se stále odehrává v Ildakaru, ale to nevadí, je to zábavné a o toto město je doslova bitka 🙂 Nicméně i další díl, pokud tedy bude a s ohledem na velmi otevřený a useknutý konec bych řekl že ano, byť bych čekal nějakou upoutávku na další díl, zřejmě však ještě není ani napsaný. Docela škoda, protože mě to navnadilo tak, že by z fleku ještě dva, tři díly dal 🙂
Závěr
Kapánek jednodušší čtení než konkurence výše, ale zábavné. Nic nového nepřináší, pořád otravuje se stejnými věcmi, ale pořád je to zábava číst. Přeci jen příběh je prostě nový a přirozená zvědav člověka nutí číst, aby zjistil, co bude dál a vzhledem k tomu, že děj knihy je poměrně svižný není o zábavu nouze. Kamenné obležení je tak další knihou, kterou by někdo nevzal do ruky a jiný je spokojen. Patřím do druhé skupiny a těším se na další pokračování. Jen, aby to zase nedopadlo jako s Richardem, toho už bylo fakt moc.
POST YOUR COMMENTS