Knihy Kultura

Terry Goodkind – Paní smrt – recenze knihy

Datel

 |  Čvc 10, 2019

Není už toho Goodkinda dost? Asi ne, ale pauzu to chtělo. Mezitím jsem stihl několik jiných knih. Co ale můžu říct hned na začátku – jsem rád, že v knize Paní smrt a ani v navazujících knihách nebude Richard a Kahlan, protože to už by bylo opravdu trochu moc.

Mám je oba moc rád, ale na druhou stranu, neustále zachraňovat svět z proroctví je prostě trochu nuda. co trochu, ona je to už pořádná nuda, a tak jsem rád za zcela nový příběh s Nicci a Nathanem Rahlem.

Nový hezký příběh

Paní smrt popisuje putování všem známé (pokud jste četli něco z Meče pravdy) Nicci, bývalé sestry temnot a čaroděje Nathana Rahla. Oba putují do neprozkoumaných oblastí, aby hlásali mír, který Richard nastolil. Při tomto putování samozřejmě zažijí mnohá dobrodružství a několikrát zachrání svět, což známe, ale celkově jde o velmi příjemnou změnu. Samozřejmě odkazy na Richarda a Kahlan v knize jsou, ale jen okrajově a neruší děj.

Že čtete Terryho poznáte prakticky každou stránkou, styl psaní se nezměnil, což asi ani moc dobře nejde a není to na škodu. Nové prostředí, nové postavy, to vše přináší svěží vítr do plachet Terryho. Jen se trochu bojím, aby i tato Kronika sester temnot nebyla nekonečný příběh s novými historkami o zachraňování světa. Zatím to má spád.

Řezničina pokračuje

Co asi také dost charakterizuje Terryho jsou souboje a počty mrtvol a jejich destrukce (masakr). Ani zde tomu nebude jinak. Někomu to vyhovuje, někomu ne, nechám na vašem uvážení, jen upozorním, že i zde se řezničině nevyhneme, resp Goodkind se ji nevyhne, naopak, jako by ji vyhledával. O tom, co se bude konkrétně dít nechci psát, ale těšit se můžete na nové klaďasy i záporáky z nichž jeden, který se tam objeví jen krátce je podle mě dost zajímavý, jen možná škoda, že tam je tak krátce.

Děj knihy příjemně ubíhá a ani se nenadějete a čekáte na nový díl, který by se měl jmenovat „Rubáš věčnosti“

Jak jsem již psal, největším kladem knihy, je, že hlavními protagonisty jsou kouzelnice Nicci a čaroděj Nathan Rahl. Oba jsou takový, jako je znáte z předchozích knih a jsem moc rád, že dostali vlastní prostor, podobně jako by mohla dostat vlastní prostor Cara, pokud by za Richarda nepoložila vlastní život.

Nathan je trochu dětinský, hravý a naivní. Naproti tomu Nicci je nekompromisní, hrdá, tvrdá, ale nikoliv bezcitná i když si sama myslí opak.

Závěr

Už jsem si myslel, že Terry\ho nikdy číst nebudu, ale Paní smrt byla fakt dobrá, i když se zase tolik neliší od dalších knih. Nečekám, že by pokračování bylo výrazně jiné. Klady i zápory jsem shrnul už v předchozích odstavcích a tak zbývá jen doplnit, že se docela těším na druhý díl.

Naopak na co se opravdu nechystám je „Pravidlo devítek“, které mě zkrátka nezaujalo ani podle rezenzí ani podle brožované vazby, kterou nemám moc v lásce.