Terry Goodkind – Třetí Králoství – recenze
Datel
Po přečtení Třetího království mám pocit, že Terry Goodkind vytěžil z této série již dříve maximum a toto už je něco, co píše jen proto, aby ze ságy vyždímal ještě maximum peněz co jde. Neříkám, že se mi kniha nelíbila, ale je to natahované podobně uměle jako se tvůrci filmového Hobita snažili natáhnout jednu knihy na tři předlouhé filmy. Pojďme se podívat na Třetí království trochu podrobněji.
Hektolitry krve – zbytečně
Terry Goodkind zakomponoval do svého světa celé hordy téměř nemyslících primitivních lidí jen proto, aby je je po cestě mohl Richard masakrovat po stovkách, možná tisících. Ve finále jsou z toho hektolitry krve a hromady mrtvých těl válejících se úplně všude a myslím, že v konečném důsledku to vyzní velice jednoduše. Co by autor nechával Richarda řešit nějaký složitý úkol jako třeba zlomit nějaké kouzlo, když prostě může Richard vytáhnout meč a kosit primitivní lidi, kteří si ho chtějí dát ke svačině, nemají žádné zbraně, jen ruce a zuby? Neříkám, i kouzla zde budou a sám Richard žije mezi světem živých a mrtvých stejně jako jeho žena Kahlan.
Tato část je dost slabá. Samozřejmě Richard nemá v danou chvíli na vybranou a může si vybrat buď zabíjet nebo být zabit, ale myslím, že jej autor do takové situace přivedl zcela zbytečně.
Povstání z mrtvých
Pozor, spojler, pokud nechcete vědět ani kousek děje, tak tento odstavec přeskočte. Pro ty ostatní prozradím, že Opat přivede zpět k životu mrtvého císaře, který vládl před tisíci lety. Oživovat mrtvé by jistě bylo zajímavé třeba na začátku série nebo uprostřed klidně, ale u 14 svazku je to opět další umělé natahování děje. Císař je mrtev, ať žije znovu vzkříšený císař. Začíná to být nuda. To by se za chvíli mohl objevit klidně opět Darken Rahl a třeba už jednou zabité Sestry Temnoty. Pak by je mohl Richard zabít a o dvě knihy později by je někdo mohl opět vzkřísit.
Ne, takhle to dál nepůjde. I přestože Richarda, Kahlan, Zeda, Caru, Bena a všechny ostatní mám rád, je třeba ukončit jejich příběh a nechat je šťastně žít až do konce jejich dnů a začít příběh zcela nový.
Autor bohužel také jede podle klasického zaběhnutého scénáře, což není výtka tomuto dílu, který už v podstatě navazuje na děj z předchozího, ale celková. Richard a Kahlan si spolu krásně žijí v Paláci lidu, ale vždy se stane nějaká událost, která je donutí rozdělit se a obávat se o život toho druhého. Proč pro změnu nezachraňují třeba caru ze smrtelných drápů nějakého tyrana nebo čaroděje? Proč se nemůže stát něco, co člověk opravdu nečeká?
Snad již brzy konec série
Richard poznává nové lidi, odhaluje nová tajemství a kniha je svým způsobem pořád zajímavá a stále vás zajímá co bude dál? Zajímá vás to s téměř pořád stejnou intenzitou jako po prvním dílu, ale tato intenzita poměrně klesá. Já ovšem nesnesu nedočtenou sérii, takže budu muset koupit všechny díly, které ještě Terry vydá, ale doufám, že už přemýšlí nad kompletním koncem.to mě čekají ještě tři díly Oddělené duše, Válečné srdce a než to přečtu jistě brzy bude i Paní smrt, ale je to již opravdu konec? A to ještě zcela mimo sérii je kniha Pravidlo devítek, kterou se chystám samozřejmě také koupit a přečíst, ale až časem.
Neberte to tak prosím, že jsem pošlapal Richarda, Kahlan a jejich přátele. Jsem fanouškem této ságy od prvních stran Prvního čarodějova pravidla a ač některé díly byly slabší stále jsem knihu hltal plnými doušky a i poslední Třetí království jsem přečetl také jedním dechem, ale znáte to pravidlo. Čeho je moc…
POST YOUR COMMENTS