Thajsko – díl druhý – Bangkok – první dojmy
Datel
Máme za sebou 14 dní v Thajsku. Spousta zážitků a vzpomínek, všechny kladné. Nyní už jen vše sepsat, sestříhat videa, udělat nějaký živý stream, kde si zavzpomínáme na to všechno a tím to končí. Pro tentokrát.
Let s EVA AIR
Z Vídně jsme letěli někdy okolo 18:30. Let BR61 je letem až do Tajwanské Thajpeje s přistáním v Bangkoku. Dojmy z Boingu 787-10 jsou docela dobré. To docela je proto, že displej, který má cestující v economy class před sebou nemá nic moc rozlišení. Nabídka audia a videa bohatá, dokonce nějaké hry, sledování letu, vše součástí dotykové obrazovky před vámi. Jinak kvalita servisu, jídla a obsluhy během letu byla na vysoké úrovni.
Cestující mají připraveny polštářky, sluchátka, deky. Během letu je podáváno několikrát teplé jídlo včetně teplých baget a croisantů, takže v tomto směru není co vytknout. Samotné letadlo bylo nové, krásné a pohodlné. 10 hodinový let je i přesto už dost úmorný, protože zkrátka trvá dlouho.
Personál letadla reguloval osvětlení tak, abychom mohlio v klidu spát, ale Kája spát nemohla protože ji oslňovaly dotykové obrazovky spolucestujících. Místy mi přišlo i dost chladno, proto tento účel ale byly připraveny deky, takže dobrý.
Místy nebylo moc dobře rozumět hlášení palubního personálu. Buď bylo potiché, nebo šumělo, nebo jsme neuměl rozpoznat, co vlastně říkají. Obecně jsem měl problém s Thajskou angličtinou 🙂
První video z Bangkoku je možné vidět zde.
Bangkok – cestujeme City line k hotelu
Po příletu do Bangkoku nás ohromila velikost letiště, kdy jsme šli snad 400 metrů od příletu k celnicím, kde nám kontrolovali otisky prstů. A to jsme nevěděli, že má budova letiště 4 patra.
Z letiště je rovnou přístup na takzvanou City line, což je nadzemka s celkově 8 stanicemi vedoucí Bangkokem. Z těchto stanic jsou pak různé přestupy na metro nebo stanice BTS. Před vstupem k nástupišti je potřeba koupit si lístek a projít turniketem. Automaty přijímají mince i bankovky a umí vracet. Lístek je vlastně žeton, který si kupujete v automatu nebo u obsluhy. Žeton si kupujete do konkrétní stanice. Při vstupu jej pouze přiložíte. Do turniketu se vhazuje až při výstupu. Proto je nutné jej neztratit a mít jej po celou dobu u sebe. Turniketovací systém má tu výhodu, že nemůžete jet bez lístku a tedy není potřeba revizorů.
My jeli do stanice Ratchaprarop, což je předposlední stanice na City line lince. Tam jsme měli bookovaný hotel Baiyoke sky hotel, který je už ze stanice vidět. aby ne, když jde o druhou nejvyšší budovu v Bangkoku s výškou 309 metrů bez antén.
Jelikož jsme ale měli Check in v hotelu až od 14 hod a já doma zapomněl plavky, tak jsme šli shánět plavky. to se ukázalo jako docela velký oříšek, protože dámských plavek všude bylo dost, ale pánové se v Thajsku asi moc nekoupou, protože plavky jsme sehnali až po dlouhém hledání.
Šli jsme uličkou, která připomínala ve všem pražské tržiště SAPA. Bylo tam vše. Oblečení, jídlo, pití. Ulička velmi úzká na to, aby tam šli tři vedle sebe, natož obou směrný provoz. Když na nás vybafl v takové uličce první zcela naložený skůtr (malá motorka s automatickou převodovkou – asi všichni znáte, ale v Thajsku nevědí co je skůtr, mají to tam pod názvem Motorbike – motorka), tak jsme se docela vyděsili. Když už takto projela pátá, mezítím místní s plně naloženými rudly (opravdu plně, klidně i do dvou metrů výšky nákladu) tak už nám to načínalo být jedno.
Došli jsme až k nákupnímu centru, který se od našich lišil tím, že tam nebyly obchody ale stánky. Bylo to docela zajímavé. Plavky jsme sehnali až zde. Kája si dala první thajské jídlo, nějaké grilované vepřové. docela ji to chutnalo.
První street food
Díky shánění plavek jsme u nákupáku narazili na první street food. Stánky nabízející jídlo na špejli, bez špejle, mořské plody, mlže, plže, všechno možné. Jako první jsme ochutnali čerstvou šťávu z manga. Byla naprosto fantastická. Třetinka vyšla na 40 BTH (cca 28 Kč). Šťáva je to čerstvá, bez konzervantů určená k okamžité spotřebě.
Kromě mangové šťávy zde byla čerstvá šťáva z granátového jablka, což jsem také zkoušel – byla také skvělá. Jako první jsme si dali vepřový špíz. Dostanete tácek, vyberete si co chcete, oni vám to dají znova na gril , přidají omáčku a za chvíli už si pochutnáváte na naloženém měkkém a chuťově fantastickém mase. Jako druhý přišel na řadu kuřecí špíz. Také skvělý, ale na ten vepřový neměl. Kája si pak dala chobotničky, které já osobně považuji na tuhé, gumové nic.
Na začátek tedy ochutnávání stačilo. Vracíme se zpět do hotelu.
Baiyoke Sky hotel
Tato budova mě zaujala už když jsem doma vybíral, kde se v Bangkoku ubytujeme. Ubytování zde není na poměry Thajska levné. Za vyšší patra – od 67 a výše si připlatíte. To jsme udělali, takže nás noc vyšla se snídaní na cca 3000 Kč. Recepce je v 18 patře, kam může jezdit každý, aniž by cokoliv potřeboval. Od 18 patra potřebujete však kartičku do výtahu, která slouží současně i jako klíč do pokoje. Obávám se však, že je zde ještě magnetický způsob použití, takže rozjet výtah byl někdy nadlidský úkon.
Ubytování jsme byli v 67 patře a nemile nás překvapilo, že jsme dostali jiný pokoj než byl na fotkách. Pak jsme zjistili, že pokoj na fotkách byl hned vedle. On byl ten náš velice podobný, ale měl méně oken. Další nepříjemné překvapení bylo to, že přes naše okno (nejen naše samozřejmě) byla natažena síťová reklama, takže jsme výhled z oken měli dost mřížkovaný, asi tak, jak vidíte na přiložené fotce vpravo pod nadpisem odstavce. I tak byl ale výhled okouzlující. Po setmění to bylo ještě o kus lepší.
Na nejlepší výhled jsme vyjeli na vyhlídkovou plošinu do 84 patra. Plošina je otočná o 360 stupňů a nabízí výhled na celý Bangkok. Na plošinu mohou i lidé, kteří nejsou ubytovaní v hotelu, ale ti si platí výhled zvlášť. Cenu jsem nezjišťoval, protože ubytovaní mají plošinu v ceně. Výhled byl nádherný a fotka níže jej nemůže plně demonstrovat.
Co se týká vybavení pokoje bylo spíše starší a ošuntělé. Staré křeslo, které na sobě neslo známky polití mnoha klienty, starší vestavěná klimatizace, která nešla příliš regulovat, byť tam otočný prstenec byl. Vypnout nešla vůbec. V noci se automaticky vypnula – přepnula na malý průduch a ráno opět zapnula. Foukání bylo dost intenzivní a nebylo možné jej snížit. Navíc byla poměrně hlasitá.
Když jsme vystoupili z výtahu na 67 patře praštil nás do nosu zápach zatuchliny. Ono totiž jednotlivá patra nemají okna, takže se tam nedostane čerstvý vzduch. Chodba vypadala trochu jako z hororu, což se mi líbilo, představivost pracovala na plné obrátky.
Snídaně byly v 81 patře – myslím a bylo možné jít ven na terasu, kde to bylo úžasné. Bohaté snídaně z kterých si vybere každý včetně čerstvého ovoce. Jediné, co mě na snídaních vadilo byly umělé džusy. To trochu degradovalo celkový dojem se snídaní. Jinak na výběr bylo opravdu všechno, klidně i grilovaná jídla, nudle, teplé koblížky, prostě všechno.
Personál hotelu byl velice vstřícný, ochotný, milý, usměvavý, prostě přesný opak většiny personálu u nás. Pořád se na vás usmívají, ale ne proto, že by čekali za své úsměvy peníze, ale protože si hostů prostě váží a protože jsou milý lidé.
Výše uvedená kritika hotelu je jen drobnost na celkovém dojmu. Celkový dojem z hotelu byl dobrý. Jde o starší hotel, který však poskytne neopakovatelné výhledy.
Bangkok první dojem
Bangkok je zcela jiný svět. Výškové budovy, mezitím nízké budovy, chatrče, chrámy, prodej na ulicích tak, jak jej neznáme, vlhký horký vzduch, to vše ve vás zanechá dojem, že jste v úplně jiném světě. Já i Kája jsme si ale překvapivě rychle zvykli. Učaroval nás třeba Lumphini park o kterém si napíšeme příště a nejen o něm.
Po 14 denním pobytu, kde jsme navštívili Bangkok, dva ostrovy a pevninu – vše jsme měli zabookováno a zaplaceno předem mohu říct, že vše zafungovalo na 100%. Nikdo nás nikde nenechal, všechny vstupenky zakoupené doma platily, lodě připluly, auta nás vyzvedla v naplánovaný čas, prostě na jedničku.
Dále hned na začátek musím říct, že jsme se cítili po celou dobu pobytu, který nebyl žádným organizovaným zájezdem z resortu do resortu naprosto bezpečně. Kolikrát jsme šli tmavou uličkou, kde předtím prodávali trhovci své zboží a ani tam jsme necítili pocit strachu. Těžko říct proč, určitě tam loupeže, loupežné vraždy, přepadaní atd fungují stejně jako u nás a možná mnohem více. My jsme neměli ani jednou pocit ohrožení. Lidé jsou v Thajsku maximálně vstřícní.
Příště se podíváme na nejvyšší budovu Thajska Mahanakhon tower, projdeme Lumphini park, svezeme se Tuk tukem do Čínské čtvrti a navštívíme první chrám Wat Thaimit.
POST YOUR COMMENTS